Colours se mění. Budou pro dvakrát tolik lidí, říká Zlata Holušová
Festival Colours of Ostrava se letos zásadním způsobem promění. Zlata Holušová se domnívá, že stěhování je naprosto přirozené pro festival, který každý rok roste a sílí. Nicméně už od počátku to byla podle ní velká akce.
„Princip, na kterém jsme ho postavili, se ukázal jako nosný. Tak zcela přirozeně na sebe nabaloval další a další činnosti. Protože byl od začátku založený na profesionální práci mnoha lidí, tak se mu dařilo. Získal kredit a respekt. Díky tomu může být tam, kde je dnes,“ říká Zlata Holušová.
Letos se chystáte Colours opět pozvednout na vyšší úroveň. A to dost razantně, když jej stěhujete do Dolní oblasti Vítkovic.
Víte, když mám pocit, že nějaká činnost je pro mne už vyčerpaná, tak většinou mám touhu vzít to z druhé strany a dělat to jinak. Tady to tak bylo nejen u mne, ale rovněž u mých spolupracovníků. Třeba s Danem Krečmerem, který je se mnou už od počátku od Dolnolhotských bubnů a je šéfem celého areálu, jsme se shodli, že možná už sami změnu potřebujeme, abychom mohli růst. Když se pak objevila tahle možnost a já jsem viděla, jak Danovi svítí oči, tak mi bylo jasné, že se mu do toho strašně chce. Že to je nová výzva, která ho bude bavit. Vlastně nás to všechny rozsvítilo, protože můžeme tvořit něco nového. Přesto, že to má stejný název, tak je to pro nás zároveň první ročník.
Nebyli na výstavišti smutní, že odcházíte?
Spíše my jsme také trochu smutní, prožili jsme tam mnoho krásného, ale změna byla nutná. Bylo tam mnoho faktorů, které nás jako festival bytostně ohrožovaly. Nebezpečí třeba tkvělo v případě, že by se zvedla voda v řece a my nemohli postavit druhou lávku, což by festival hodně omezovalo. S tím stresem, že nám to možná nepovolí, jsme žili každý rok.
A co dál vás vyhnalo z výstaviště?
Naplněnost kapacity. Ta byla už omezující, protože jsme si nemohli dovolit risknout ještě dražší program. Přitom festival potřeboval i programově růst, lidé měli velká očekávání, chtěli ještě hvězdnější line-up, a to prostě nešlo udělat s vědomím, že máte omezenou kapacitu. Nemáte tak šanci se posunout, když je festival několikrát po sobě vyprodaný. Byla to nová výzva, co nás vyburcovala, a myslím, že tým okolo Colours of Ostrava je úžasný a že kolem sebe sdružuje samé báječné lidi, kteří to nejen umí, ale také je to velmi baví. Teď už zbývá, aby nás nezradilo něco jiného, aby se to ukázalo jako správný krok. Děláme pro to vše. Areál ve Vítkovicích se buduje velkým tempem.
Vzpomenete si na organizaci vašeho vůbec prvního festivalu?
To je těžké. V případě mých produkčních začátků bych musela jít hluboko do osmdesátých let, kdy jsem chtěla dělat svůj první festival, který by byl multikulturní a alternativní. Jmenoval se Spirála. Z toho zůstal pouze bulletin, který jsem psala s tehdejším publicistou Vladimírem Vlasákem, ale tajná policie nám festival na poslední chvíli zakázala. Takže tohle měl být takový první pokus o symbiotický festival. Potom jsem dělala festival Hudba k tichu, který měl charakter spíše filosoficko-hudební. Mezitím jsme také dělali Rockové Dolní Lhoty, pak po pauze zase nový festival Dolnolhotský buben. Dá se tedy říci, že od osmdesátých let jsem kontinuálně festivaly dělala, ale teprve Colours of Ostrava vykulminoval jako skutečně velký festival.
Jaké máte pocity, když si vzpomenete na první ročník Colours of Ostrava? Nesl se v atmosféře nadšení pro věc?
Pro mě to tehdy nebyl úplně první ročník, protože jsem předtím s kolegou Vladislavem Kovalem dělala čtyři ročníky Dolnolhotského bubnu. Tak první ročník Colours of Ostrava byl ve skutečnosti pro mě pátým. Poslední ročník se už do Lhoty skoro nevešel, bylo tam několik tisíc lidí a my museli hledat nové prostory. A jelikož jsme v té době už tady otevřeli klub Bumerang, na Stodolní ulici, tak to bylo přirozené, že to bylo hned vedle. Vzhledem k tomu, že se to předtím jmenovalo Dolnohotský buben, tak už se to tak jmenovat nemohlo. Tak vznikl Colours of Ostrava, ke kterému se také tehdy přidal David Klimša.
Takže vlastně festival Dolnolhotský buben nezanikl, ale pouze se transformoval?
Přesně tak. On se transformoval místem, jménem a nakonec i rozměrem. Ale pro nás to byla přirozená kontinuita. A lidé, kteří tehdy dělali ten Dolnolhotský buben, tak dodnes jsou i u Colours.
Umíte hrát na nějaký nástroj?
Ano, v mládí jsem hrávala na kytaru, pak na akordeon, ale v žádné kapele jsem nikdy nebyla.
Takže radši budete vždy organizovat, než sama aktivně hrát?
U mě se to vždycky lámalo mezi novinářem a producentem. Vydávala jsem cédéčka, pracovala jsem v rozhlase v hudební redakci a zároveň jsem mohla být i v literární redakci. Takže jsem byla půl na půl, ale přesto jsem se vždy cítila více jako hudební nadšenec.
Co jinak děláte?
Tak se mnou se lidé mohou setkávat na stanici Český rozhlas Ostrava, kde mám každé pondělí svou hodinovku Barvy hudby, a také na stanici Vltava mám svůj pořad, takže tohle mi dává hodně zabrat.
Myslím tím, třeba co čtete nebo jak relaxujete?
Naposledy jsem četla od Yanna Martela Pí a jeho život. Úžasná kniha, všem doporučuji. Teď mám na stole otevřenou knihu od Umberta Eca Od stromu k labyrintu. Jinak nejraději jezdím relaxovat do přírody a do tepla, miluji zejména Asii.
To znamená, že vás oslovují východní filosofie?
Ano, dá se to tak říct.
A něco konkrétního, nebo vás zajímá esoterika obecně?
Za svůj život jsem si toho z esoteriky vyzkoušela hodně. Ještě v době, kdy jsem dělala festivaly Hudba k tichu, nebo když jsem dělala stejnojmenný pořad v rozhlase, který se zabýval všemi možnými esoterickými přístupy. Nejkrásnější způsob relaxace je v současnosti pro mě prostě odjet někde do lesů a míst, kde mohu zahodit veškerou techniku a věnovat se třeba józe.
Je nějaká věc, kterou byste zpětně udělala jinak, nebo neudělala vůbec?
V zásadě ne. Považuji se za velmi šťastného člověka. Například všechna má zaměstnání, ve kterých jsem působila, jsem milovala. Jestliže jsem je opouštěla, tak to bylo z důvodu, že jsem cítila, že v nich už nemám co dál rozvíjet a že bych se už jen pořád dokola opakovala.
Až vás přestane bavit pořádat festival Colours of Ostrava, co budete dělat?
Doufám, že mne jen tak brzo neomrzí, spíš bude důležité, aby to návštěvníci vydrželi s mým hudebním vkusem a zaměřením. Ale co bych dělala? To vím, ale neřeknu. Když jsem byla malá, chtěla jsem psát povídky, tak budu třeba spisovatelkou.
COLOURS OF OSTRAVA 2012
12. 7.-15. 7. 2012
Mimo jiné vystoupí:
• Björk
• Bobby McFerrin
• The Flaming Lips
• ZAZ
• Animal Collective
• Antony and the Johnsons
• Parov Stelar Band
• Ibrahim Maalouf
• Euzen
• Banco de Gaia
• Tamikrest
