Co si myslí trenér o svém svěřenci Hnátkovi

„Nechá si poradit. Dělá, co mu doporučím. S takovým žákem se výborně pracuje. Je pohyblivý, není to žádný dřevák. To by pak v tomhle věku nepomohlo ani to, že je velký a urostlý,“ charakterizuje Jiřího Hnátka.

Podle kouče je Hnátek hodně učenlivý. „Tělo poslouchalo okamžitě, nemuselo se začínat úplně od začátku. Potřeboval už zápas. Podle toho, co mi předvádí na tréninku, by mohl zkusit i čtyř- nebo pětikolový profizápas. Tam už by ale byl problém se dostat. Teď stačilo strávit čtyři až pětkrát v týdnu hodinu na tréninku, pokud bychom chtěli jít výš, potřebovali bychom větší přípravu, dvoufázový trénink. Určitě by ho zvládal, já jsem ale pracovně vytížený, můžu se mu věnovat jen určitou dobu,“ vysvětluje Vaněček.

Kdyby se ale jeho svěřenec zlepšil, čas by si na něj našel. „To ale v jeho věku asi příliš nehrozí. Mám víc adeptů, kteří by se mohli ligy jednou zúčastnit. Jirka je ale prvním z mých žáků, koho jsem připravoval na zápas. Taky jsem byl těsně předtím nervóznější, víc než on. Vždycky se říká, že není špatných žáků, jen špatných trenérů. Jirka sice prohrál, u mě to je ale vítěz. Vyhrál už jen tím, že mezi ty provazy vůbec vlezl. Už jsem se setkal se spoustou lidí, kteří o tom umí jen mluvit, ale nikdy by neměli sílu, aby to udělali,“ říká kouč.

KDO JE PAVEL VANĚČEK

• Ke kickboxu se dostal až ve třiadvaceti letech a navíc náhodou. V roce 1993 poprvé oblékl rukavice a už o rok později se v italském Rimini stal vicemistrem Evropy. Za další rok skončil třetí na mistrovství světa v Kanadě. Rychlý start do světové špičky pak na několik let přibrzdilo zranění. Milovaný sport mu ale chyběl, a tak se do ringu zkoušel vrátit. Jen místo kickboxu si zvolil profesionální boxerský ring. „Asi jsem to neměl dělat,“ ohlédne se po letech. Jiný sport, jiná úroveň. Daleko větší nároky na fyzičku. I tak se několik zápasů se střídavými úspěchy postaralo u dvoumetrového muže o další zkušenosti, které teď předává svým žákům.