Co se to vlastně dělo v listopadu 1989? A v Ostravě?
Ostravští studenti, historikové i pedagogové zkoumají historii listopadových dní roku 1989 na Ostravsku. Mnohé dodnes zůstává nevysvětleno.
Jan Král
Ostrava
Na chodbách gymnázia Olgy Havlové v Porubě visí výzvy ke generální stávce 27.11. 1989, pozvání na diskusní večery do ostravských divadel nebo Rudé Právo s Gustavem Husákem na prvních stranách. Dobové materiály, posbírané z domácích archivů, slouží k jedinému. Na škole se v těchto dnech věnují dvacet let staré události, někdy označované jako sametová revoluce. „Získali jsme grant na natočení filmu od nadace Člověk v tísni. S kamerou a dotazníky obcházíme lidi v Ostravě a ptáme se, co pro ně revoluce znamenala,“ říká jedna ze členek sedmičlenného filmového štábu, šestnáctiletá studentka Natalia Vladopulosová. Na rozdávání mají studenti sedm stovek dotazníků, otázky v nich se liší podle věku dotazovaných. Lidé odpovídají na kameru. V Ostravě nejde o snadnou práci. „Zažili jsme dost horké chvíle, když jsme se chtěli ptát důchodců před Kauflandem. Někteří byli hodně sprostí, jiní se vůbec nechtěli na takové téma bavit,“ líčí nesnáze filmařů studentka Karolína Kupková. Zhruba hodinový studentský film má být hotov v říjnu, jeho název teprve musí studenti vymyslet.
Záhady ostravského listopadu
O listopadových dnech přišli na gymnázium vykládat místním studentům, ale také pedagogům z ostravských škol historici i pamětníci. Historie oněch dní v Ostravě dodnes není podrobně zpracována, nyní se o to pokouší ostravský historik Pavel Hamza. Hned první ze záhad podle Hamzy je, kdo rozlepil v pondělí 20. listopadu po Ostravě letáky, zvoucí k první demonstraci na tehdejším náměstí Lidových milicí, dnes Masarykovo. Velké dohady panují o tom, kolik lidí na první demonstraci vlastně přišlo. „Někteří pamětníci uvádějí sto lidí, jiní tisíc pět set. Sám jsem tam byl a odhadl bych účast tak na sto padesát,“ vysvětloval studentům a učitelům Hamza. V archivech našel historik doklady o tom, jak ostravští komunisté a policisté byli ještě řadu dní po sedmnáctém listopadu přesvědčeni, že se režim udrží. Dne 24. listopadu vydává ostravská SNB prohlášení, že je připravena rozhodně a řádně zabezpečit klid a pořádek pro pracující. O den později zasedá krajský výbor severomoravské KSČ a usnáší se na tom, že očekává rozhodný zásah z vedení strany. Ještě 28. listopadu ruší vedení OKD stipendia těm studentům studujícím pro OKD, kteří se přidávají ke stávce.Ve městě se objevují i letáky podepsané Nezávislým dělnickým hnutím. Účastníkům revoluce vyhrožují protiakcí havířů a hutníků. Kdo byl autorem těchto letáků, zůstává rovněž nerozluštěnou záhadou. Byla to příšerná dřina
O svých zážitcích vykládali na gymnáziu Olgy Havlové i lidé, kteří revoluci tvořili. Publicista týdeníku Týden Ivan Motýl byl členem stávkového výboru ostravské Pedagogické fakulty. Říká, že účast ostravských studentů fakulty na tehdejším dění nebyla nijak převratná. „Nějakých devadesát procent z nich bylo oddáno socialistickému režimu.“ Když tehdejší děkan vyhlásil děkanské volno, velká většina z nich odjela domů nebo na hory, zůstat se rozhodla nějaká stovka studentů. „To čeho se báli ostravští komunisté, že revoluce přijde do Ostravy z Prahy, to se nakonec i stalo. Nebýt intervencí z Prahy, žádná revoluce by se v Ostravě odehrát nemohla,“ míní Motýl.
O příšerné dřině v souvislosti s revolucí v Ostravě hovořil před studenty i Tomáš Hradílek z Lipníku nad Bečvou. Někdejší mluvčí Charty 77 a vůdčí osoba Občanského fóra na severní Moravě se do Ostravy dostal až 28.listopadu. Pokoušel se přijet už dříve, ale vlak s ním zastavila komunistická policie už před ostravským Hlavním nádražím, aby mohla Hradílka na tři dny zatknout a držet pod zámkem.
„Určitě je to pro nás přínos,“ říká o „školení z listopadu“ učitelka dějepisu základní školy J. A.Komenského v Porubě Danuše Ševčíková. „Materiály si upravíme pro naše žáky,“ plánuje si. Jen učitelů si přešlo přednášky o listopadu v Ostravě poslechnout na čtyři desítky.
