Cizinci v Ostravě

Doma jsi tam, kde jsi s klukama hrál kuličky, říkal Jan Werich. Lékař ze Sýrie, arménský umělec z Káhiry a jiní kuličky v Ostravě nehráli. Přesto se pro ně stala domovem.

Z Káhiry a Damašku

Sedmačtyřicetiletého rodáka z Káhiry Raffyho Tchetcheniana zavál osud do Ostravy před třinácti lety. Jako turista přijel za svou přítelkyní Nanou. Z přítelkyně se stala manželka a on se tu usadil natrvalo. „Egypťané říkají: kde je vaše manželka, tam je váš domov,“ usmívá se Raffy. Nana však paradoxně není Češka, ale Arménka. Stejně jako on. „Děda utekl kdysi z Arménie do Egypta a tam se oženil s Arménkou,“ vysvětluje Raffy. Za rodinou do Káhiry jezdí každý rok. Ale doma se cítí v Ostravě, kde pracuje a ve Vratimově, kde žije. „Život je zde klidnější než ve dvacetimiliónové Káhiře,“ směje se Raffy. Nejvíc se mu líbí lidé. „Když jsem hledal práci, všechny dveře se mi otevřely. Nikdo neřekl běž pryč,“ vzpomíná Raffy. Absolvent káhirské umělecké akademie se dnes živí jako grafik a Ostravu má rád. „S dcerou Ani jsme hodně chodili do zoo, to je nejlepší místo v Ostravě. Když přijedou z Egypta kamarádi nebo rodina, jako první jdeme vždycky do zoo,“ říká Raffy. Trochu mu chybí slunce, ale nestýská si. „Asi tu zůstanu napořád, i když člověk nikdy neví. My, Arménci, máme domov tam, kde zrovna žijeme a to místo milujeme,“ konstatuje usměvavý Armén z Káhiry.
Láska sem přivedla před více než dvaceti lety i devětačtyřicetiletého lékaře ze syrského Damašku Yasira Ibrahima. S Ostravačkou Jolanou se seznámil ve Volgogradě. Po studiích se oženil a přesídlil do Ostravy. Nikdy nelitoval.
„Zvykl jsem si na trochu otevřenější způsob života a také jsem si chtěl dodělat lékařskou specializaci,“ vysvětluje Ibrahim důvody, proč dal přednost Ostravě před Damaškem. S manželkou a dvěma syny žije v Porubě, volno tráví na chalupě v Beskydech a do rodné Sýrie jezdí na návštěvu za příbuznými dvakrát za rok. Má dobrou práci, spoustu přátel a cítí se spokojený. Jak říká, život je tu klidnější a člověk může plánovat a života si užívat. Svou domovinu si občas připomene například v kuchyni. „Někdy uvařím syrské jídlo. To se pak na něj těší celá rodina,“ chlubí se lékař.

Thajka a Novozélanďan

Nedaleko Stodolní ulice pracuje jedenačtyřicetiletá Thitinan Nipon už několik měsíců jako pravá thajská masérka. „O možnosti pracovat v Česku jako masérka jsem se dozvěděla od známých v naší vesnici,“ říká Nipon.
Nejdříve pracovala v Brně, pak na ní čekala Ostrava. Ostravě Nipon říká tak trochu Otava s důrazem na první slabiku. Jestli se jí z Ostravy něco líbí, pak prý její samotné centrum. Ráda se prochází kolem obchodního domu Laso a okolím Masarykova náměstí. Největší rozdíl mezi Ostravou a domovinou vidí v počasí. „U nás nemáme zimu,“ konstatuje jednoznačně a jakoby smutně.
Kromě zimy jí dělá problém i jídlo. Moc jí nechutná. Zvláště polévky by si snad vůbec nedala. „V Thajsku máme polévky úplně jiné, takové husté,“ vysvětluje Nipon svůj odtažitý vztah k českému jídlu. Aby ovšem dala i dobrý příklad, vzpomene si na grapefruit. Ty z obchodů jí chutnají. „Jsou chutnější a větší než je znám z Thajska,“ chválí místní sortiment v regálech s ovocem thajská masérka.
Sedmatřicetiletý Novozélanďan Dean Reeves přišel do Ostravy za svou láskou Marikou, se kterou má dva syny. „Hned, když mě manželka oslovila, věděl jsem, že je to ta pravá,“ prozradil Reeves. I když je v Ostravě už jedenáctým rokem, stále má potíže s českým jazykem. Sympatický chlapík v současnosti pracuje jako učitel, vyučuje angličtinu a jako každý správný Novozélanďan miluje ragby. „Bez ragby nemůžu být, proto jsem se dal na trénování malých dětí v oddíle v Mariánských Horách. U nás na škole pak děti přesvědčuji, aby si ragby taky vyzkoušely, a když vydrží, na oplátku jim dám zdarma lekce angličtiny,“ pověděl Reeves. Reeves vyrůstal v malém městečku Pukekohe, asi 40 kilometrů od Aucklandu, kde má jeho otec farmu na mléko. „Také jsem dříve pomáhal, ale první práce, kterou jsem se živil, byla jako letecký instruktor,“ řekl Reeves. Později si šel vyzkoušet, jak chutná práce i v jiných zemích. „Pracoval jsem v Americe nebo Palestině, ale Ostrava je nejlepší. Navíc ostravské pivo je jednička,“ usmál se Reeves. Jediné, co tady sluncem ošlehanému muži chybí, je pláž a moře. „Po tomhle moje srdce vysloveně pláče,“ zasnil se Reeves. O návratu domů však neuvažuje. „ Před rokem jsme s celou rodinou byli na Novém Zélandu na dovolené, ale že bychom se přestěhovali, tak o tom neuvažujeme,“ pověděl Reeves. Čtyřčlenná rodina zatím bydlí v centru města, kde má třípokojový byt. Reeves ovšem plánuje změnu. „Chceme si pořídit baráček se zahrádkou. Na zahradě pak budeme grilovat, tak jako to bylo zvykem na Novém Zélandu,“ těší se Reeves. Sedmatřicetiletý Reeves si hodně rychle zvykl i na českou kuchyni. „Polévky se na Zélandu nejedly, ale tady mi moc zachutnaly. Česká kuchyně je pestřejší,“ pověděl Reeves A kdy se do své rodné země milovník ragby znovu chystá? „ V příštím roce Nový Zéland pořádá mistrovství světa v ragby. Určitě pojedu, tam prostě nemůžu chybět,“ oznámil Reeves.