Citron. Legenda je zpátky
Už třicet je Radim Pařízek členem ostravské skupiny Citron. Dvaapadesátiletý bubeník a zároveň kapelník této ostravské formace pokřtil v minulém týdnu v pražském klubu Hard Rock Cafe novou desku nazvanou Bigbítový pánbů. Rockové padesátníky teď čekají náročné měsíce. Vystupují v Česku na velkých rockových festivalech, snaží se světu dokázat, že z Citronu nezbylo jen jméno.
První otázka snad nemůže být jiná. Proč jste uspořádali křest desky v Praze?
Je pravda, že jsme moravská kapela a měli bychom začínat v Ostravě. Ale udělali jsme to z praktického důvodu. Když chce člověk začít něco propagovat a začne někde v kraji, v Praze nad tím všichni mávnou rukou. Jako že už to tady bylo a že už to není aktuální. To je prozaický a jednoduchý důvod, proč jsme začali hlavním městem.
Jak křest dopadl?
Z mého pohledu naprosto úžasně. Přiznám se, že jsme tak velký zájem lidí vůbec nečekali.
A v Ostravě vás lidé uslyší kdy?
Chystáme ostravský křest i koncert s ním spojený. Zatím máme asi tři možnosti a vše se upřesňuje. Musíme to udělat. Vždyť jsme přece místní. Naše Ocelové srdce a nebo LP Radegast o příklonu ke zdejšímu kraji jasně hovoří.
Co zapříčinilo tu osmnáctiletou mezeru mezi posledním a novým albem?
Tak za prvé revoluce. Byli jsme zvyklí, že nejde vůbec nic. Samé zákazy, zvláště tady v Ostravě. A najednou se mohlo všechno. Sólově chtěl hrát náš tehdejší zpěvák Láďa Křížek i někteří další kluci z kapely. Až za několik let jsme přišli na to, že všude je chleba o dvou kůrkách. Rozhodli jsme se, že Citron je přece jenom Citron a pojedeme dál. Zkoušeli jsme dát něco nového dohromady, ale nic z nás nelezlo. Chyběl impuls. Až během posledních let jsme získali to, co bych snad nazval druhým dechem.
Jak si lze vysvětlit ten název CD? Bigbítový pánbu?
Čeština je v tomto směru trochu nedokonalá. Lépe vystěhuje tu podstatu angličtina: Gods of rock. To jsou bohové, patroni, kteří stojí nad námi a drží nás. Rock je v nás a oni tím pádem taky. S jejich pomocí překonáváme útrapy, ženou nás dopředu.
Dokážete popsat hudbu z nového CD? Je tvrdší, modernější?
Hlavně je to stále Citron. Myslím, že fanouškové okamžitě poznají, že jde právě o Citron a to nejcennější. CD není poplatné žádným trendům. Big beat se za těch osmnáct let vrátil zase zpátky, do svých původních podob. AC/DC stejně jako Whitesnake nebo Accept vydávají nové desky s velkým úspěchem. Jako by se vše vrátilo zpět ke kořenům rocku. A o tom je snad i naše deska.
Produkoval vám ji Američan. Proč?
Díky našim přátelům jsme v USA objevili muže jménem Steve Walsh. Perfektní muzikant. Líbily se mu naše demosnímky, ujal se produkce i celkového dokončení. Soudobý zvuk je z desky cítit. To je moc dobře.
Kdo je autorem hudby a textu?
Jako vždycky všichni. Jsme takoví kolektivní.
Jste na programech velkých festivalů, začínají vás hrát některá rádia. Vysvětlujete si to jako comeback Citronu?
Já se tomu termínu trochu bráním. Jiné kapely mluvily o comebacku a pak zapadly. Nechci soudit, jestli je dnešek comebackem nebo jen vydáváme další desku po dlouhé odmlce. Každopádně ta hubna je z nás a stojíme si za ní.
Jak na vás reagují lidé na koncertech?
Občas jenom zírám a říkám si, co se to děje. Před podiem jsou teenageři a zpívají písničky s námi. Asi je znají od rodičů, co si nás doma pouštějí. A nejspíš ještě na gramofonech. Je to až nepochopitelné.
Když jsme u těch gramofonů. Vaše nejslavnější LP Plni energie ani Radegast vlastně nikdy jako CD nevyšla, proč?
Obojí se chystáme vydat včetně různých singlů. Supraphon to chtěl udělat už dříve, ale chceme, aby v tom všem byla jistá koordinace. Teď se hlavně soustředíme na nové CD.
Současná sestava Citronu je téměř ta původní, se kterou jste v roce 1986 nahráli LP Plni energie. Bohužel s jedinou výjimkou…
Ano, jde o původní dřevní big beatovou sestavu se Standou Hranickým jako zpěvákem. Jediný chybí kytarista Jindra Kvita, který umřel. Nahradil ho náš dobrý kámoš Jirka Šperl. Jako parta se snažíme držet pospolu. Myslím si, že je to jediné správné řešení.
