Číšník: Obyčejnou vodu? To jste se zase dívala na televizi, co?

Stali jsme se „volavkami“ a nestačili se divit. V restauracích či kavárnách, kde bychom na stole čekali vodu z kohoutku, ji obsluha nepřinesla ani na požádání. Tam, kde jsme byli skeptičtí, nám na stole přistála bez mrknutí oka.

Puerto Libre

Mexická restaurace naproti zdravotnické škole má netradiční interiér i ceny. Za polévky jsme platili padesát až šedesát korun. Sice zasytily, ale proměnily hrdla v roztopená kamna. Když jsme obsluhujícího mladého číšníka požádali o sklenku obyčejné vody, nepochodili jsme. „Máme to zakázané. Chcete minerálku?“ zeptal se. Stála devětadvacet korun.

Zanzibar

Do baru jsme dorazili ve chvíli, kdy právě otevírali. Požádali jsme o kapučino a vodu z kohoutku. „Vodu z vodovodu? Kolega právě ve dřezu naráží,“ odpověděla servírka. Za chvíli vodu z vodovodu ve sklenici donesla.
Kam zmizely speciální karafy, které na vodu restaurace od vodohospodářské společnosti získala? táhlo nám hlavou. O týden později při focení, jsme na to ale přišli. Karafy jsou uschované v restauračních skříňkách, odkud je číšník vylovil.

Café Kubr

Nejoblíbenější bar kolegy aspiroval na zařízení, kde s natočením vody nebudou potíže. „Vodu ke kafi tam dávají automaticky,“ chvástal se. Jenže v momentě, kdy majitel odjel na dovolenou, obsluha kohoutek utáhla. „Máme to zakázáné,“ tvrdila.
Hygienici ani Středočeské vodárny k tomu neměli důvod. „My naopak vítáme každou restauraci, která se k projektu připojí,“ argumentuje mluvčí Lenka Kozlová. Od návratu majitele kavárny z dovolené už je vše při starém.

Staré Kladno

Jedna z nejnavštěvovanějších restaurací na pěší zóně pitnou vodu z vodovodu netočí. Ani na požádání. Proč? „Nabízíme jen minerálku ve flašce,“ vysvětluje číšník.

Shock

Požádat v restauraci o natočení vody v době oběda může být považované za provokaci. Součástí poledního menu jsou kromě jídla i dvě deci piva či džusu zdarma nebo cola za devět korun. Otázka, zda jsou ochotní, dát nám vodu z kohoutku, číšníka evidentně zaskočila. Vodu nepřinesl.

Hotel Kladno

Ač je nabídka poledního menu poměrně lákavá, restaurace téměř zeje prázdnotou. Není divu. Pro nás, nekuřáky, je i místo v nejhlubším koutě utrpením. Milým překvapením proto je, když starší číšník na požádání vodu z vodovodu přinese. „Jsme tu s kolegyní krátce a nikdo nám nic nezakázal. Přijde mi to normální,“ říká.

U zlatého selátka

„To jste se dívali na televizi, ne? Myslíte to vážně?“ podotýká s úsměvem prošedivělý číšník po žádosti o obyčejnou vodu. Pak ale přiznává, že občas si ji někdo z hostů objedná, on však chlorované vodě nevěří. „Turisté jsou na to zvyklí, takže jim na stůl džbánek vody dáváme,“ dodává.