Cesta centrem Olomouce: od štiky okolo jelena až k volkovi

V roce 1771 ztratila Olomouc jeden poetický zvyk. Označování domů různými zvířaty a symboly nahradilo suché číslování. Lidé přesto na názvy domů jako U Černého psa nebo U Zeleného stromu nezapomněli. A v poslední době se umělci snaží symboly také obnovovat.

Domovní znamení v Olomouci má dokonale zmapované Vladimír Gračka, který o nich napsal i populárně naučnou knihu. Našel jich 112. „Více už jich asi nebude,“ myslí si Gračka.

Znamení bývala tesaná ze dřeva či kamene, byla štukovaná nebo jen namalovaná na dřevěném či plechovém štítu. „Kromě orientačního účelu plnila domovní znamení i reprezentativní funkci,“ vysvětluje Gračka. Nejvíce znamení bývalo na Dolním náměstí a v hlavních ulicích. Dnes Denisově, Pekařské, 1. máje či 8. května. Výjimkou ale nebyla ani na předměstí, třeba orel v Hejčíně.

Na olomouckých fasádách je dnes už jen osmnáct znamení, většinou v historickém jádru. O návrat dalších usiluje Libor Gašparovič z agentury Galia. Mezi výtvarníky organizuje soutěže a vítězné návrhy zaniklých znamení se na domy patřící městu už pět let postupně vracejí.

„Bohužel nedokážeme určit kolik a jakých znamení v Olomouci v jednotlivých staletích bylo. Může za to například třicetiletá válka, po jejímž konci byly v Olomouci necelé dvě stovky obyvatelných domů,“ říká Gašparovič.

Podle svého vkusu

Domovní znamení nevznikala jen tak nahodile. „Majitel domu si je zvolil sice sám, ale musel žádat o souhlas s jeho umístěním městskou radu, která se rozhodovala případ od případu,“ popisuje Gašparovič.

Domovní symboly měly v Olomouci často zvířecí motivy, například jelena, husu, slona, labutě nebo švába. Na některých domech bylo ale i slunce, srdce, hruška nebo srp. Časté jsou také koule, které byly válečným pozůstatkem po Švédech a Prusech. Pokud bylo v jednom znamení více symbolů, tak většinou v počtu dva, tři nebo sedm. Například dvě pistole, tři sekyry, sedm bomb nebo sedm čertů. O tom, že znamení k historickému domu patří, je přesvědčený Jiří Viliam Daubner, který se před časem nastěhoval do Ztracené ulice. Na fasádu si nechal v roce 1999 vyrobit slunce. „Náš dům žádné znamení neměl a slunce je pro mě symbolem radosti, optimismu i naděje. Také mi připomíná nadšení z našeho nastěhování,“ líčí Daubner.

Jeho znamení je z patinovaného umělého kamene a pochází z ateliéru Mariuse Kotrby. „Vytvářeli ho jeho žáci. Platil jsem jen za materiál. Ze všech prací a návrhů jsem si nakonec vybral slunce od Lucie Kozelské,“ vzpomíná Daubner. Památkáři proti jeho nápadu nic nenamítali. „Ani nevím, jestli si to pak přišli zkontrolovat,“ dodává Daubner.

Podobně keramik Tomáš Kubíček obnovil na žádost někdejších majitelů znamení domu U Zlaté štiky. „Původně byla ryba namalovaná jen na plechu, poměrně realisticky. Já jsem ji převedl do trojrozměrné podoby,“ upřesňuje Kubíček.

Dodnes když jde kolem, rád zvedne oči. Z jeho reliéfu vytvořeného z šamotové hlíny na něj vždy některá ze zlatých šupin zasvítí. „Jsou záměrně vduté nepravidelně dovnitř, tak, aby odrážely sluneční paprsky. Aby se vždy aspoň jedna zatřpytila,“ vysvětluje Kubíček. Zlatá štika je jeho první a zároveň jediné domovní znamení, které vytvářel. „V mé tvorbě to byl takový příjemný krok stranou,“ dodává Kubíček.

Parohy od manželky

K významu většiny domovních znamení se váže nějaká historická událost nebo legenda. Mezi nejznámější patří ta o černém koni, jemuž polovina těla stále ční nad Dolním náměstím. „Komorná Vendulka sloužící v tomto domě se zamilovala do milého pána. Aby její lásku opětoval, nechala mu uvařit lektvar lásky. Ten se omylem dostal do džberu, z něhož se napil kůň. Zamilované zvíře pak služku pronásledovalo. Dokonce za ní proskočilo zdí,“ líčí Gračka.

Kůň ale není nejrozměrnějším olomouckým znamením. Tím je zlatý osmerák na nároží mezi Horním a Dolním náměstím. „Dům U Zlatého jelena lidé znají i díky tomu, že tam sídlí část magistrátu. Znamení vzniklo v osmnáctém století, když dům koupil Tobiáš Hirsch. Jedná se o takzvané mluvící znamení.

Hirsch je totiž německy jelen,“ uvádí Gračka. Ale nemusí to být jediná možnost. Gračka nabízí i vysvětlení, že manželka majiteli domu často nasazovala parohy.

K orientaci? Ne

Historik a archivář Vladimír Spáčil, autor vědecké knihy o domovních znameních, zpochybňuje jejich orientační funkci. „Zjistil jsem, že většina olomouckých domů žádné znamení neměla. Jejich výskyt je na počet domů opravdu malý. Nejčastěji měly znamení domy, kde fungoval hostinec nebo ubytování,“ tvrdí Spáčil.

Symboly se na jednotlivých domech občas i měnily. I to patrně souviselo se vkusem majitele nebo tím, že se do stavby nastěhoval někdo jiný. „Změny domovních znamení ale neměly nic společného s heraldickými pravidly, která platí třeba při povýšení erbů. Například změna modré hvězdy na zlatou s žádným povýšením nesouvisí,“ upřesňuje Spáčil.

Kromě znamení zdobily dříve v mnohem větší míře domy také různé ochranné motivy, zpravidla sošky madon či světců.