„Český“ Nizozemec: Chci žít ve Zlíně

Zná Zlín jako své boty. Jak by ne, když ve městě prožil několik let a našel si tady ženu, se kterou má dvě děti. Nizozemec Dennis Hamersma se ve městě obuvi objevil poprvé v roce 1989, ještě před revolucí. „Kamarád, který měl rodinu v Otrokovicích, mi navrhl, abych s ním vyrazil na návštěvu. Bylo to dobrodružství. Těžko se to vysvětluje, ale moc se mi tu líbilo,“ vzpomínal na návštěvu, která ovlivnila celý jeho život.

Podnikatelská horečka

Po pár týdnech odjel domů, ale za rok už byl zpět. Tentokrát s vidinou podnikání. „Jakmile padly hranice, oslovilo mě pár lidí v Holandsku, jestli tu nechci prodávat jejich zboží. Byl tu sice nenasycený trh, ale také strašně málo obchodů a možností k prodeji. Moc mi to nešlo,“ přiznal Hamersma.

Vše se změnilo, když se zaměřil na dovoz tradičního holandského artiklu – čerstvých květin. „Měl jsem dva české společníky. Vydělávali jsme dost peněz, ale nakonec jsme se pohádali a já jsem šel od toho. Nerad bych se k tomu vracel,“ vzpomíná.

Ani trpká zkušenost s nástupem dravého českého kapitalismu ho neodradila a zkoušel to dál. „Dovážel jsem nábytek. Lidé tu kupovali hlavně dřevěný, ale když jsem to zkusil s moderním stylem, už takový zájem nebyl. Po čase jsem zavřel krám,“ popsal neúspěšný podnikatel, jehož velkým problémem byla jazyková bariéra. „Když jsem s někým jednal, skoro jsem nevěděl, o čem je řeč. Byl jsem naivní,“ popsal.

Do Nizozemska a  zpět

Dnes mluví plynně česky s typickým holandským přízvukem. Zásluhu na tom má jeho manželka. „V roce 1994 jsem se zamiloval, a protože má přítelkyně neuměla anglicky ani německy, musel jsem se zdokonalit v češtině. Mou výhodou je, že se nestydím. Když něco říkám špatně, je mi to fuk. Chybami se učím. Myslím, že dnes už mluvím obstojně,“ rekapituluje skoro dvoumetrový dlouhán, který si svou „učitelku“ nakonec vzal za ženu.

Po narození dcery zamířila rodina v roce 1996 zpátky na západ. „Chtěli jsme zůstat ve Zlíně, ale nemohl jsem najít slušné zaměstnání. Do podnikání už jsem se pouštět nechtěl, tak jsme se rozhodli zkusit štěstí v Amsterdamu. Tam jsem našel práci na letišti, kde dělám dodnes manažera dispečinku,“ řekl Hamersma.

Do Zlína se však s rodinou, jež se rozrostla o další dceru, pravidelně vrací dvakrát ročně. Během letních prázdnin a vánočních svátků tu tráví vždy několik týdnů. „Zlín se hodně změnil. Dnes je to moderní a čisté město plné obchodů. Zdá se mi ale, že také cosi ztratil ze svého kouzla. Zmizel klid, všichni někam pospíchají,“ srovnával.

Něco však podle Nizozemce zůstalo jako kdysi. „Člověk je tu všude vítán. I když někam přijde nevhod, třeba na návštěvu, nikdo to nedá najevo. Líbí se mi zdejší otevřenost. V Holandsku to je spíše naopak,“ porovnával zkušenosti.

Pivo, holky, příroda

Češi jsou obvykle hrdí na dobré pivo a hezké holky. Dennis Hamersma vyzdvihuje ještě jeden klad. „Je tu nádherná příroda. Všude je samá zeleň, lesy, kopce. Holandská rovina je nudná, navíc tam stále prší a fouká vítr,“ otřásl se.

Českému národnímu nápoji neholduje. Snad proto z neznalosti tvrdí, že holandské pivo je nejlepší na světě. „Pivo mi nechutná, ale když tady byl jednou na návštěvě můj otec, moc si zdejší chmelovinu pochvaloval,“ usmíval se.

Uznale však kýve hlavou, když se začne mluvit o děvčatech. „České holky jsou o moc hezčí než Holanďanky, Němky nebo Angličanky. Proto mám za ženu Češku,“ zazubil se. „Ale už to není jako dřív. Nechci nikoho urazit, ale na ulicích vídám stále víc tlustých žen. To tu dříve nebývalo. Myslím, že za to mohou fastfoody a západní životní styl,“ míní.

Ve Zlíně se Hamersmovi líbí tak, že by se do města rád natrvalo vrátil.
„Chtěl bych tu žít. Má to ale háček. Zaprvé máme děti, které chodí v Holandsku do školy a měly by ji tam dokončit. A zadruhé bych tu neměl šanci získat plat, jaký mám v Amsterdamu,“ upřímně přiznal Holanďan.

Argument, že by přesun do Zlína značně snížil i životní náklady rodiny, odmítá. „V Holandsku je dnes běžné zboží levnější než tady. Oděvy, boty, elektronika, nábytek – to vše je v Česku o dost dražší. Levnější jsou tady ještě služby, ale jak si všímám, i ty jdou s cenami rychle nahoru. Je tu ale levnější a lepší zdravotní péče než v Holandsku, takže to necháváme otevřené. Pokud by záleželo jen na manželce, už bychom tu bydleli,“ uzavřel Dennis Hamersma.