Černý má rád červenou, Černá zelenou. A k tomu dvanáctku

Příjmení si člověk nevybírá. Ovšem někomu může docela pasovat k povolání. Ale co když má někdo nejčastější příjmení ve městě? Někteří o tomhle prvenství ani neví. Andrea jako BMW Mezi elitu na matrice patří představitelka princezny ze mlejna Andrea Černá. Plzeňská herečka neměla o prvenství ani ponětí, přesto si s příjmením Černá užila spoustu zajímavých okamžiků. „Ve škole mi říkali černoška. Ovšem když jsem si do města pořídila koloběžku a dopředu si dala znak BMW, byla nová přezdívka na světě. Black Magic Woman,“ směje se herečka. I když má nejčastější příjmení v Plzni, svůj rodokmen nijak nesleduje. „Naše rodina je hodně roztroušená po republice. Ovšem spíš než příjmení mě vystihuje rodiště. Pocházím ze Staré Role na Karlovarsku. A teď hledám už jen nové role,“ vtipkuje představitelka mlynářovy dcery Elišky.

Černou barvu si ovšem plzeňská herečka nese jen v příjmení. „Mám ráda veselé barvy. Zelenou, oranžovou nebo červenou. Černá mi moc k srdci nepřirostla. I když dnes mám třeba na sobě vesměs černé oblečení. Ale to ladím vždy s počasím,“ dodává s tím, že ani Černého Petra nehraje. A pivo? To si Andrea Černá s chutí dá. Ovšem ne černé „Nejraději mám plzeňskou dvanáctku,“ směje se. Být Černý a zároveň slavný. To se povedlo Františku Černému, bývalému hokejistovi, který strávil celou svoji kariéru v naší nejvyšší soutěži v dresu plzeňské Škodovky, kde byl nejlepším útočníkem 80. let. „Tak to mě docela překvapuje, že mám jedno z nejčastějších příjmení na Plzeňsku. Ale že by mi to třeba přineslo někdy štěstí na ledě, to určitě ne,“ říká bývalý reprezentant, který dnes při HC Plzeň zastupuje funkci ředitele mládeže.

„Co naopak považuji za štěstí, je to, že jsem se držel celý život hokeje. Když jsem jako kluk začínal, rodiče to neviděli moc rádi. Tatínek mě spíš klonil k fotbalu, ale já si vybral led. Ovšem Když jsem se pak v hokeji dostával výš, rodiče byli naopak rádi, že jsem u toho zůstal,“ vzpomíná. A komu patří třetí místo? Tam nemůže být nikdo jiný než Novák. Asi nejznámější příjmení, o kterém už bylo natočeno i několik filmů, má své skalní příznivce, ale i odpůrce. „To příjmení je tak strašně všední, že s ním nevymyslím vůbec nic. Když chci třeba založit emailovou adresu, je to hrozné najít nějakou volnou, kterou už někdo nemá,“ říká sedmnáctiletý Zdeněk Novák. Jiní jsou zase hrdi na to, že jsou Novákové. „Ale všeho s mírou. Rozhodně se nechystám založit klub Nováků, jako ve filmu Co je doma, to se počítá,“ směje se Marcela Nováková. Ovšem na čtvrtém místě v Plzni kraluje poněkud neobvyklé příjmení Nguyen.

Tím se může ve městě pochlubit více než 450 lidí. „Rodiče pochází z Vietnamu, ale já se narodil už tady. Takže jméno mám české, ale Nguyen jsem po rodičích,“ říká Pavel Nguyen. Naopak s nejmenším počtem na plzeňské matrice uzavírá seznam příjmení Pešková. Těch je v Plzni zhruba stovka. Jejich nositelům to však vůbec nevadí. Příjmení za trest Najdou se ovšem lidé, kteří svého příjmení využijí v povolání. V některých případech vznikají doslova komické kombinace a jejich majitelé si tím získávají poměrně velkou publicitu. „Já třeba podnikám jako instalatér. Dělám vše, co se týká vodovodu a topení,“ říká Karel Mráz. „Já jsem nějaký čas prodával v železářství v hypermarketu a cedulka na mém pracovním obleku někdy vyluzovala úsměv na tváři zákazníků,“ podotýká Milan Hřebík. Některým lidem ovšem dělá příjmení vyloženě problémy. „Z rodinných důvodů si příjmení nechám, ale už jsem s ním zažil spoustu nepříjemných situací. Na vojně, na úřadech a samozřejmě ve škole. Tam to bylo snad nejhorší,“ říká David Jebavý. Ani příjmení, která pochází ze světa zvířat, nemusí být vždy výhrou. „Jednou jsem volal do firmy, kde čistí peří.

Jenže když jsem řekl, že se jmenuji Papoušek, paní na druhém konci se rozčílila a praštila mi s telefonem,“ směje se Pavel Papoušek. Méně obvyklá příjmení však nemusí být hned výhrou. O tom ví Jaroslav Joachimsthaller. „Čte se to jáchymštáler, ale nadiktovat tohle příjmení někde na úřadě je opravdu na dlouho. A do telefonu je to už úplně nemožné. Musel jsem si kvůli tomu nechat udělat i vizitky, protože pro každého je snazší, když si příjmení opíše,“ říká nositel poměrně dlouhého příjmení. Jeho manželka je na tom ještě hůř, když má za příjmením ještě koncovku -ová. „Naštěstí se jmenuji Marie. Kdybych byla třeba Květoslava, zřemě bych musela mít dva občanské průkazy.

Pochybuji, že by se to na jeden vešlo,“ směje se. Naopak jedním z nejkratších příjmení se může pochlubit Jan Vlk. Mít ovšem příjmení ve formě křestního jména je také věc na vysvětlování. „Jmenovat se Pavel Marek? Už jsem si s tím taky užil své. Zvlášť v případech, kdy se nejprve uvádí příjmení a pak teprve jméno. Kdybych byl alespoň Mareček. To už by se říkalo o něco lépe,“ zoufá si mladík z Plzně.