Černá je depresivní, říká pohřebák

Kdo by čekal, že před kanceláří pohřební firmy rodiny Žoudlíkových stojí černé auto, bude zklamaný. Nebožtíky vozí v pečlivě vyleštěném bílém nebo zeleném voze. „Černá je moc depresivní,“ tvrdí nejmladší člen „pohřebáckého“ klanu Michal Žoudlík.
V prostředí rakví, uren a lidského smutku žil už od deseti let. Možná právě proto nikdy nepřemýšlel, že by pracoval jinde. „Vyrůstal jsem v tom a postupně jsem získával zkušenosti, které toto povolání přináší. Hodně důležité je citlivé jednání s lidmi,“ vysvětluje Michal Žoudlík.

Do práce zapojil rodinu

I to se museli Žoudlíkovi učit. Zakladatel firmy, třiašedesátiletý Vladimír Žoudlík, k práci v pohřební službě přešel pozvolna. Nejdřív pracoval v nemocnici jako zřízenec, později na patologii. Odtud byl už jen krůček do pohřební služby při Technických službách v Jindřichově Hradci, kam v roce 1992 přišel. O rok později získal ve výběrovém řízení pronájem obřadní síně s krematoriem v Hradci na deset let. „Postupně se do činnosti naší pohřební služby zapojovali další členové naší rodiny. Nejstarší syn Vladimír, prostřední Jiří a nakonec i nejmladší syn Michal. Jádro pohřební služby tak tvořila naše rodina,“ vypráví Vladimír Žoudlík.
Po deseti letech ale firmě skončil nájem, a tak si museli hledat nové prostory. Místo v krematoriu nabízejí poslední rozloučení v kostele svatého Václava.

Nejstarší syn Vladimír už v Charonu nepracuje a otec Vladimír, který je v důchodu, chodí vypomáhat. Šéfem firmy je šestatřicetiletý Jiří, který má potřebnou praxi a školení. Michal zatím vyřizuje objednávky a po dovršení desetileté praxe si také udělá školení. Dnes už existuje střední škola zaměřená na pohřebnictví. To ale dříve nebylo, i proto se u Žoudlíků tato netradiční profese „dědí“ z otce na syny.