Čepelák se na silnici odváží jen autem
Dvakrát vyhrál seriál mistrovství republiky, jezdil mistrovství světa. Kolínský motokrosař Jiří Čepelák patří už déle než deset let mezi nejužší českou špičku. Neodradily ho dílčí neúspěchy ani vážná zranění. V jedenatřiceti letech se cítí na vrcholu svých sil a plánuje útok na další mistrovský titul. V úvodním závodě mistrovství republiky v Pacově dojel druhý a třetí. „Lepší to může být vždycky, ale já jsem spokojený. První závody bývají nevyzpytatelné. Hlavní je, že jsem ve hře o titul,“ říká Čepelák, kterému v průběžném pořadí seriálu patří zatím třetí místo. Má však stejně bodů jako druhý Martin Žerava. A vedoucí Kornél Németh z Maďarska pojede jen polovinu závodů, takže o titul bojovat nebude. „To, jak na tom teď jsem, je vlastně skvělá výchozí pozice,“ říká Čepelák.
Loni jste se stal mistrem Česka. Jaké ambice máte letos?
Rád bych bojoval o medailové příčky. Je to šest závodů, první se docela vydařil. Takže musím uspět i v dalších pěti. Naše třída MX3 je vyrovnaná, je tam sedm osm jezdců, kteří můžou uspět. Záležet bude na detailech. Špatný start nebo nějaký malý pád, to všechno může rozhodovat. Bude těžké titul obhájit, ale je to můj jednoznačný cíl. Udělal jsem pro to všechno i v zimní přípravě.
V Pacově jste byl druhý a třetí. Je to vaše oblíbená trať?
Už to moc nehrotím, jestli je nějaká trať oblíbená, nebo není. Mnohokrát se mi stalo, že jsem na neoblíbené zajel super výsledek, zatímco na oblíbené naopak ne. Je to hodně o momentální formě. Trať v Pacově mám rád hlavně kvůli tomu, že tam startuje mistrovství, je tam vždycky hodně fanoušků, kteří už se těší na sezonu. To je příjemné.
Pojedete vedle seriálu mistrovství ČR i jiné závody?
Loni jsem se zúčastnil šampionátu ve Švýcarsku, to bych chtěl zopakovat. Z devíti závodů tam stihnu sedm. Kalendář je docela nabitý. Pak taky dva nebo tři závody v Německu a dva podniky mistrovství světa, v Holicích a na Slovensku. Taky už mám za sebou čtyřdílný italský šampionát.
Jak vypadá váš týdenní rozvrh? Stíháte tréninky?
Jednou dvakrát do týdne jdu na motorku, pak je suchá příprava, běh, kolo a podobně, a o víkendu už se točí závody.
V Kolíně motokrosová trať není. Kde trénujete?
V Záboří nad Labem, což je kousek, trať je. Pak jezdím do Benešova, Benátek nad Jizerou, Bělé pod Bezdězem, Ledče nad Sázavou či do Holic. Jak kdy.
Je vám jednatřicet let. Jaký je to pro motokrosaře věk?
Asi jako pro fotbalistu nebo hokejistu. Říká se, že okolo třicátého roku jste na vrcholu sil. Začíná to jít pomalu dolů z hlediska dynamiky a rychlosti, dravosti, přemýšlení. Tím nechci říct, že se bojím, ale nad něčím přemýšlím jinak, než když mi bylo dvacet. To jsem na nějaký skok nebo z kopce letěl úplně jinak. Neřešil jsem, jestli se něco stane, ale teď si uvědomuju spoustu věcí.
Musí to mít přece i nějaké výhody…
Naopak jsou znát zkušenosti. Za ty roky člověk nějaké nasbírá, a je to znát. Taky už vím, co chci, a co pro to mám udělat. To je všeobecný problém ve všech sportech. Řadu dvacetiletých kluků baví hrát fotbal, hokej, ale když mají udělat něco navíc, nepřekonají se. Teď si uvědomuju, že musím odvést sto procent, ať dojedu první nebo osmý. Musím si být jistý, že jsem na trati nechal vše. Minus je v tom, že vím, že to bolí, že se mi může něco stát.
Lukáš Pešek během přípravy jezdí i motokros. Zkoušel jste vy naopak třeba někdy silniční závody?
Ne. Vlastně jsem na silniční motorce nikdy neseděl. Jezdím na motorce od devíti let, takže jsem byl docela přeježděný, měl jsem toho z tréninků a závodů dost. Netoužil jsem po tom.
Takže radši auto?
Jednoznačně. Do silničního provozu se hodí mnohem líp.
Celý rozhovor čtěte ve čtvrtečním vydání týdeníku Sedmička
