Cena za život v centru Olomouce: vysoké nájmy i nepořádek
Žít v centru Olomouce. Je to výhoda, nebo nevýhoda? Každý den o tom alespoň na pár vteřin zapřemýšlí stovky lidí. Ať už ti, kteří ve středu města bydlí, nebo ti, kdo zrovna shánějí byt přes realitní kancelář. Jakkoli většina Olomoučanů své město miluje, historické jádro jim začíná lézt na nervy. Zdánlivými maličkostmi.
„Už se to nedá vydržet, přestalo se mi tady chtít bydlet. Olomouc bývala takové sice provinční, ale příjemné město. To, jak se změnila, je úděsné,“ stěžuje si třeba Vlasta Englová z Pekařské ulice.
Život jí před dvěma lety změnila rekonstrukce a předláždění celé ulice. „Bydlím tady osmdesát let, ale tolik prachu a špíny tady nikdy nebylo. Navíc mi pod okny v pěší zóně udělali parkoviště. Když mi ale dcera doveze nákup, zastavit tady nesmí, to se hned objeví strážníci,“ tvrdí důchodkyně.
Před domem má hromádky posypového písku a štěrku „okořeněné“ nedopalky a smetím. Dva kropící vozy jsou sice denně v permanenci, ale do Pekařské moc nejezdí. „Vyplavují tam novou dlažbu. Potíž je i s jejich vahou, kvůli které do ulice nemůžeme vjet,“ tvrdí Antonín Zívala z městských technických služeb. Obdobné je to podle něj i s těžkými zametacími vozy. Odkud se štěrk před domem bere, si prý nedovede vysvětlit.
Také podle Mikuláše Pánka je bydlení v centru čím dál větší utrpení. „Dopravní obslužnost je nulová. Když přijedu autem k domu, hned opruzujou měšťáci, k tomu opilci a kravál organizovaný městem,“ říká Pánek, který bydlí v městském bytě na Horním náměstí.
Náměstí, špatná adresa?
Hudební produkce na náměstí jej nijak netěší, stejně jako restaurační zahrádky. Tvrdí, že kdyby byl byt jeho, už by jej dávno prodal. Jeden klad života v centru ale nachází i on. „Jedinou výhodou zůstává, že z náměstí mám všude blízko,“ uznává Pánek.
Ani Anna Dostálová ze Ztracené ulice nemá z bydlení v centru příjemné pocity. Žije tam téměř z donucení. „Zůstávám tady jen proto, že mám blízko do divadla a do filharmonie. Třeba z Lazců bych se tam se svýma nohama nedostala, jsem invalida,“ vysvětluje žena. Dům, v němž bydlí, je podle ní ve špatném stavu. „Navíc jsou tady nájmy vyšší než běžný důchod,“ říká Dostálová.
Krok, o kterém teď spousta lidí přemýšlí, udělali už před osmi lety manželé Studení. Odstěhovali se z Horního náměstí a změny adresy nelitují. „Sice jsme přišli o pocit, že jsme v centru dění, ale zato máme klid a kolem sebe zeleň,“ vysvětluje Zuzana Studená.
Bydlet v centru znamená podle některých lidí téměř jistotu ztráty klidného spánku. „Ložnici máme do dvora, takže hluk a vykřikování z náměstí si odskáče syn. Nám tam ale zase hučí klimatizace z hospody,“ popisuje běžnou noc Pánek.
Srovnávat s životem ve středu města a mimo něj může Jiří Viliam Daubner. Do centra se přistěhoval z Albertovy ulice před dvanácti lety. „Myslel jsem, že to bude ráj. Mohl být, ale radost mi zkazila nepovedená rekonstrukce náměstí,“ říká Daubner.
Pro turisty a podnikatele
Všiml si toho, že se z centra vytrácejí lidé. „Město se vylidňuje. Není to už přirozené prostředí, nahrazují ho herny a hotely, z Riegrovy ulice se stává druhá Stodolní. Pro město je na prvním místě turista, pak podnikatel a až na třetím místě obyvatel,“ myslí si Daubner. Starousedlíci chtějí z centra pryč, mladším lidem ale jeho čím dál rušnější atmosféra nevadí. „Z centra Olomouce bych se nikdy nestěhoval, má pro mě víc kladů než záporů. S manželkou tady máme zaměstnání, děti zase kroužky,“ vysvětluje třicátník Stanislav Hofman. Změní za dvacet let názor?
Bydlíte v centru, nebo mimo něj? Jaké to je? Pište na redakceolomouc@mf.cz
