Budoucnost evropského vinařství je na severu. Britové konkurují šampaňskému a Švédi ladí svůj solaris
- Většina tradičních vinařských oblastí v pobřežních a nížinných oblastech Španělska, Itálie a Řecka by mohla do konce století zaniknout.
- Oteplováním jsou ohrožena i vína, která se rodí v chladnějších podmínkách, jež jim daly specifickou chuť.
- Moravští vinaři mohou být spokojeni, ale teplo už stačí, píše zářijové vydání e15 magazínu.
Evropa je stále považovaná za nejdůležitějšího producenta kvalitních vín a jejich globálnímu exportu vévodí Francie, Itálie a Španělsko. Otázkou ale je, jestli to bude platit i za několik dekád. Starý kontinent si své postavení nejspíš udrží, těžiště vinařství se však kvůli změně klimatu posune podstatně více na sever.
Oteplování na Evropu dopadá silněji než na další kontinenty, hůř je na tom už jen oblast Arktidy. A odnášejí to samozřejmě i evropské vinice. Právě ty byly v uplynulých 70 letech změnou klimatu nejvíce zasažené, jak zjistila globální analýza loni zveřejněná v časopise Nature. „Například ve Francii se maximální denní teploty během vegetačního období od roku 1980 zvýšily přibližně o tři stupně Celsia a ve Španělsku a Itálii zhruba o dva,“ píše se ve zprávě.
Vědci došli k závěru, že Evropa bude mít v budoucnu nové vinné vítěze a také poražené. V případě závažnějších scénářů oteplování podle nich hrozí, že většina středomořských oblastí přestane být pro produkci vína vhodná. Jedinou možností, jak udržet vinice pod 45° severní šířky, tedy na jih od Lyonu a Benátek, by mohlo být jejich přemístění do větších nadmořských výšek.
Namísto vodky víno
„Zhruba 90 procent tradičních vinařských oblastí v pobřežních a nížinných oblastech Španělska, Itálie a Řecka by mohlo být do konce století ohroženo zánikem kvůli nadměrnému suchu a častějším vlnám veder v souvislosti se změnou klimatu,“ píšou odborníci ve studii koordinované kanadskou The University of British Columbia. A do vyšších poloh se podle nich dá přesunout jen pětina těchto vinic. V ohrožení jsou i vinohrady na Balkáně a jihozápadě Černého moře. Méně zranitelné jsou oblasti u Atlantského oceánu a na severu Černého moře.
„Vidíme, že vinice ve Francii musejí ustupovat od klasických červených vín k vínům dezertního typu nebo podporovat rozvoj závlah, stěhovat vinice. Zároveň už první studie před 20 lety poukazovaly na to, že se budou objevovat nové vinařské oblasti a dřív nemyslitelné pěstování poměrně kvalitního vína v Belgii nebo Británii,“ potvrzuje trend také Miroslav Trnka z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd.
Nové vinařské oblasti se rodí dokonce i v takzvaném vodkovém pásu, například v Norsku a ve Švédsku. „Když jsem se v roce 2011 přestěhoval do Švédska a ochutnal víno z Klagshamnu, přišlo mně neuvěřitelně kyselé. O několik let později jsem si ho dal znovu a bylo opravdu dobré,“ popsal Bloombergu Jihoafričan André Bekker, který je hlavním someliérem stockholmské restaurace Frantzén, prvního švédského podniku oceněného třemi michelinskými hvězdami.
Počet komerčních vinic se ve Švédsku za dekádu zhruba zdvojnásobil na padesátku a réva se pěstuje přibližně na 200 hektarech. Odborníci ale vidí potenciál pro až dvacetinásobek. Stěžejní místní odrůdou je odolný a poměrně všestranný solaris. „Výroba vína ve Francii zdaleka nekončí, ale lidé si začínají klást otázku, jaké to bude za deset, 20, 30 let. Mladí vinaři se dívají na sever,“ tvrdí Helena Lindbergová, která se věnuje výrobě vín desítky let a má zkušenosti z několika zemí světa.
Když je slunce příliš
Určovat budoucí vítěze a poražené jen podle zeměpisné polohy by však bylo zavádějící. Zdaleka ne všechny hrozny ke své kvalitě potřebují měsíce spalujícího slunce. Oteplováním jsou tak ohrožena i vína, která se rodí v chladnějších podmínkách, jež jim daly specifickou chuť. Hlavním příkladem je rýnský ryzlink, spjatý především s údolími řek Rýn a Mosela. „Neexistuje žádná alternativa k aromatickému a chladnému klimatickému charakteru těchto vín,“ podotkla před časem pro magazín Wine Enthusiast vinařka Andrea Wirsching.
Dříve němečtí vinaři bojovali o to, aby jejich hrozny vůbec stihly dozrát. Až do osmdesátých let pro ně bylo přirozené, že ani ne polovina ročníků za dekádu se vydařila. Pak nastala krátká éra zlatých časů, kolem milénia začal být v podstatě každý ročník vydařený. Dnes mají ale producenti opačný problém než kdysi a hrozny je potřeba sklízet dříve. Místo na konci října klidně v polovině září.
I tak jim ale hrozí vznik nevyváženého vína s příliš vysokým obsahem alkoholu, nízkou kyselostí a nerozvinutým aroma. To může samozřejmě negativně dopadnout na místní spotřebu i export. „Ryzlink rýnský je známý jako svěží víno s dobrou kyselostí a mírným obsahem alkoholu,“ zdůraznila Catharina Mauritz z rodinného vinařství Domdechant Werner.
Vitivoltaika a bioprodukce
Němečtí vinaři se proto snaží uměle obsah cukru v hroznech snižovat při pěstování změnami v zastřihování révy. Někteří zastiňují hrozny solárními panely v rámci takzvané vitivoltaiky. Toto opatření zároveň révu částečně chrání před mrazy a zachycuje vláhu. Pěstitelé také vysazují vinice ve vyšších nadmořských výškách, na západních a severních svazích nebo prostě dál na severu.
Další se vrhli na bioprodukci. Kombinují révu s jinými rostlinami, které ji v teple ochraňují před plísněmi, zatímco jejich konvenční kolegové musejí zvyšovat dávky fungicidů. Cestou jsou i hybridní odrůdy vzniklé křížením s divokými druhy, jež jsou vůči houbám odolnější.
Něco se dá zachránit také po sklizni. „V jistém smyslu pracujeme proti přírodě kultivací kvasinek, které produkují méně alkoholu,“ vysvětlil listu Die Welt genetik Claudio Martínez z Univerzity v Santiagu de Chile, kde se Němci inspirují v adaptaci na nové podmínky. Německo rovněž přehodnocuje systém klasifikace vín.
Němci mohou přijít o svou identitu
Situace podle producentů od Rýna zatím není tragická, protože roky jsou nyní dost různorodé. Některé chladné, jiné přinesou vína na samé hranici únosnosti množství alkoholu, zato velmi kvalitní. Horší to bude, pokud se horká léta stanou naprostým standardem. Nejde však jen o teplotu. Velkým rizikem je přibývání nepříznivých jevů, jako jsou přívalové deště a záplavy, sucho, krupobití a jarní mrazy, které poškozují křehké a příliš brzké výhonky.
„Nejenže se otepluje, ale je to extrémnější. Letos jsme měli mráz na vinicích, kde mráz nikdy nebývá,“ řekl nedávno magazínu Forbes Oliver Haag, jehož rodina vyrábí víno ve vinařství Weingut Fritz Haag v Braunebergu od roku 1605. Němečtí vinaři se každopádně nemíní vzdát, i když tuší, že je do budoucna čekají dramatické změny. Bojí se však, že mohou přijít o svou identitu a unikátní produkt, pokud začnou kopírovat například produkci z oblasti francouzských řek.
Soumrak nad šampaňským
Podobné problémy jako pěstitelé ryzlinku řeší i výrobci šampaňského, tedy šumivého vína z oblasti Champagne-Ardenne. „První ročník, u kterého jsem skutečně cítila klimatické změny, byl rok 2003,“ řekla Bloombergu Séverine Frerson z podniku Maison Perrier-Jouët s odkazem na velmi horké léto na začátku milénia, kdy během srpna zemřelo na následky veder jen ve Francii téměř patnáct tisíc lidí.
Sklizeň v oblasti byla tehdy nejranější v historii a unikátně začala už v srpnu. A teplé počasí samozřejmě vedlo k nárůstu obsahu cukru a nízké kyselosti u používaných hroznů, a tedy negativnímu dopadu na svěžest šumivého vína. Tehdy to byla ovšem raritní událost. Jenže pak následovaly podobné roky 2018, 2020, 2022 a 2023. A ty další se problematické charakteristice hroznů blíží. K tomu je třeba přičíst jarní mrazy, krupobití a choroby.
„Mí rodiče se vzali 5. září 1981 a měli čas jet na týdenní svatební cestu a po návratu se připravit na sklizeň,“ vylíčil zmíněné americké agentuře producent šampaňského Benoit Velut. Dnes začíná sklizeň v průměru o tři týdny dříve než tenkrát a srpnový start se stává standardem. To komplikuje i samotnou práci, a dokonce přináší riziko úmrtí vedrem přímo na vinici.
Míchání a vytváření rezervy
Zatím si vinaři vědí rady, stále více míchají schválené odrůdy i jednotlivé ročníky a tato alchymie ještě pořád přináší dobré výsledky. Znamená to ale nutnost tvorby rezerv z různých let, což je náročné na prostor. Zejména menší producenti tak přistupují k tvorbě takzvané permanentní rezervy. V praxi to může znamenat, že se jediný tank každý rok doplňuje o novou úrodu.
Odborníci míní, že i tak by časem mohlo dojít k jistému návratu šumivého vína v „ruském“ stylu, který byl populární v 18. a 19. století. Tehdy se do šampaňského přidávalo při výrobě více cukru, než kolik obsahuje dnešní coca-cola. Větší obavy mají producenti šampaňského ze ztráty kyselosti. Také oni proto pomalu upravují procesy fermentace.
Velké potíže jim však už teď dělají jarní mrazy, jež působí značné škody napučené révě. Je to pro ně nový problém, se kterým zatím nemají příliš zkušeností. Paradoxně se jim osvědčuje stříkání výhonků vodou. Neustále mrznoucí mokrá vrstva uvolňuje teplo a ohřívá rostlinnou tkáň. Pěstitelé také experimentují s topnými kabely a turbínami. Nejproblematičtější je takzvaný černý, tedy suchý, mráz. Náklady na hledání ochrany jsou však vysoké a zatěžují především menší vinařské domy.
Šumivé víno z Anglie konkuruje šampaňskému
Budoucností ale stejně nejspíš bude schvalování nových odrůd, které jsou odolnější vůči výkyvům počasí, chorobám a dozrávají později. Francouzům přitom roste kvůli oteplování konkurence tam, kde by ji dříve nečekali, na severozápadě Evropy, ale také třeba v Japonsku. Patrně nejcitlivěji vnímají rivaly přímo za kanálem. Jih Anglie má nyní klima velmi podobné tomu, jaké bylo v regionu Champagne před zhruba půlstoletím.
„V důsledku této změny jsou angličtí vinaři schopni pěstovat hrozny tradičně spojované se šampaňským a vyrábět vysoce kvalitní šumivá vína, která vykazují vlastnosti připomínající tradiční šampaňské,“ řekl BBC Sam Linter z Plumpton Agricultural College. Ještě před 30 lety se na této škole ve Východním Sussexu učila především orba a živočišná výroba. Teď vinohradnictví a enologie. A ovce a jabloně v krajině vystřídaly vinice, což má v regionu křídových útesů velký potenciál i pro turistický ruch.
Moravští vinaři mohou být spokojeni, ale teplo už stačí. Také z pohledu českých a moravských vinařů zatím jednoznačně převažují pozitiva klimatické změny a mohou pěstovat odrůdy, jejichž kvalita dřív nebyla ideální, míní akademik studující globální změny Miroslav Trnka. Výhodu oproti Francii vidí i v tom, že domácí konzumenti jsou navyklí na kolísání chuti českých a moravských vín napříč ročníky, což se v době měnícího se klimatu hodí.
Rizikem podle něj však je, že se oteplování nejspíš nezastaví a současné velmi vhodné podmínky se budou i nadále geograficky posouvat. „To znamená, že oblasti, které dnes sázejí na lehká bílá vína, budou velmi rychle nuceny přejít na jiné odrůdy,“ je přesvědčen vědec.
I současný stav ale vinohradníkům přináší určité potíže. V našich polohách s poměrně kontinentálním klimatem s vpády studeného vzduchu musejí počítat s častějším výskytem pozdních mrazů. Pomohl by jim závlahový systém, který by nefungoval pouze jako protimrazová ochrana, ale hodil by se samozřejmě také v době sucha. „Jenže na jižní Moravě trpíme nedostatkem spolehlivých zdrojů vody, respektive nejsou k vinohradům přivedené,“ podotýká Trnka.
Příprava na choroby a škůdce z Balkánu
Klimatické změny s sebou přinášejí i nové choroby a škůdce. Odborník producentům doporučuje podívat se především na jihovýchod od našich hranic. „My nesměřujeme do středomořského klimatu, naše léta jsou spíše podobná severu Balkánského poloostrova. Tamní portfolio chorob a škůdců by pro nás mohlo být inspirací, na co se připravit,“ tvrdí.
Trnka zdůrazňuje, že domácí vinaři už nyní používají řadu nástrojů, jak se na novou klimatickou situaci adaptovat. „Technologický pokrok za posledních 30 let je enormní,“ je přesvědčen. Jsou však podle něj věci, které se dají ještě zlepšovat. Za důležitou považuje včasnou prognózu pozdních mrazů a nástupu sucha a následné přijetí potřebných opatření. Proti suchu se dá do značné míry bojovat hlubokým mulčováním, což na našich vinohradech ještě není úplným zvykem.
