Břeclavanky jezdily rodit až do Valtic

Téměř každý z Břeclavi je ve skutečnosti narozený ve Valticích. Týká se to skoro všech, kteří přišli na svět před revolucí. Nemocnice v Břeclavi, v níž se dnes nachází porodnice, se totiž začala stavět až v roce 1986. První pacienty přijala až o šest let později.

„Ve Valticích jsem porodila oba syny. Pamatuji si, že tam byly tenkrát moc hodné sestřičky. Ještě po válce pracovaly v nemocnici řádové sestry, ale ty už jsem já nezažila,“ popsala pětapadesátiletá Alena Mikulicová z Břeclavi.

Ve Valticích ale nebyla jen porodnice. Nemocnice nabízela i další lékařskou péči. Její historie sahá až do roku 1662, kdy se po skončení třicetilé války začala stavět budova konventu a nového špitálu, ve kterém působil řád milosrdných bratří.

Vybavení ze Západu

Břeclavští se vlastní nemocnice dočkali až po revoluci. Už tři roky před ní se ale nemocnice začala vybavovat drahými přístoji ze Západu. „Byla to tenkrát největší stavba na okrese. Původně jsme měli přístroje nakupovat v Sovětském svazu, ale ke konci osmdesátých let se už politická situace hodně uvolnila,“ zavzpomínal František Malinkovič, který v té době pracoval na stavbě jako zástupce investora.

Už od počátku sedmdesátých let mohli Břeclavští navštěvovat také místní polikliniku. „Na svou dobu byla moderně zařízená. V nových prostorách se soustředili obvodní lékaři, pediatři a další specialisté. Byla vybavená i rentgenem a rehabilitačním oddělením,“ popsal historii břeclavské polikliniky její jednatel Karel Klanica.

Kronika města se zmiňuje také o nevyhovujících a stísněných prostorách původní polikliniky, která byla zbourána spolu s celou severní částí tehdejší Leninovy ulice v roce 1974.

Z nemocnice je hotel

Mezi zdravotnická zařízení v okolí Břeclavi patřil i bývalý zámeček Apollon postavený v roce 1927. Původně byl letní vilou primáře Josefa Rindla. „Ze zámečku vznikla dětská nemocnice už na začátku padesátých let. Její provoz se v bývalé vile udržel až do revoluce,“ popsal František Tichý, který historii zámečku mapoval.

Jindřich Kachyňa si na návštěvy u lékaře v Apollonu pamatuje dodnes. „Připadal jsem si tam skutečně jako na zámku. Možná i proto jsem se tenkrát nebál chodit k doktorovi,“ zavzpomínal Kachyňa.

Hodonínští měli situaci jednodušší. Na všechna vyšetření chodili do jedné nemocnice, která je v provozu od roku 1952. „Nemocnice se hodně změnila v sedmdesátých letech. Tehdy to tam hodně přestavovali a nakupovali moderní zařízení. Proti šedesátým letům to byla velká změna,“ popsala dnes osmasedmdesátiletá Jiřina Polachová.

Nemocnice tehdy otevřela nová oddělení jednotky intenzivní péče nebo ARO.