Break dance, to je čistá radost z tance

Členové jedné z malých jihlavských komunit, jejíž vášní je
breakdance, se v Jihlavě scházejí v klubu Vrakbar na sídlišti
U Pivovaru.
„S tancem jsem začal před šesti lety, zaujal mě tím, jak je
efektní a líbí se i lidem. Baví mě, je to perfektní pohyb. Jsem rád,
když můžu ukázat, co umím, na soutěžích a vystoupeních,“ říká
osmnáctiletý Štěpán Hrubý.
Přiznává, že zatím jejich malá skupina Halfbrothers (Poloviční
bratři) není v soutěžích až tak úspěšná. Ale nevadí. „Je
veliká konkurence, ale z toho si neděláme hlavu,“ říká Hrubý.
Říkají si Halfbrothers, protože jsou soudržní. „Tančí spolu
lidé, kteří mají dobré vztahy: nepomlouváme se, nepereme
se,“ říká Hrubý.
Nezatracuje kuřáky marihuany, ale tančit breakdance
jde podle něj nejlépe s čistou hlavou. „Když někdo kouří trávu,
skousnu to, menší úlety tolerujeme, ale feťáky si mezi sebou
pěstovat nebudeme,“ říká osmnáctiletý tanečník.
Zatímco Štěpán tančí break šest let, jeho kamarád David začal
před dvěma lety. „Líbí se mi to, baví mě i hudba, na kterou
se break tancuje. Baví mě kombinovat
kroky a triky, které se naučím,“ říká David.
Štěpán dřív poslouchal výhradně hip hop, který se nejvíc
k breakdance druží, dneska už ale není ohledně hudby nijak
zvlášť vyhraněný.
„To už mě opouští, dneska si rád poslechnu i písničky od
Plíhala, nebo Nohavici. Ani na oblečení nezáleží. Na prvním
místě je u mě pohyb, tanec. Je to u mě spojeno se životním
postojem: důležité je tanec cítit, pak člověku dává i životní směr
a náplň,“ říká Štěpán.
Breakdanceová scéna se na půdě Vrakbaru rodí postupně
– první nadšenec zde začínal před dvanácti lety, ale dneska
už se mu nevěnuje.
K breakdance se sice druží i graffiti, jehož Jihlava bývala
tuzemskou Mekkou, ale mladí Halfbrothers zrovna tohle nějak
dvakrát neprožívají. „Grafiti sice k breaku opravdu patří,
ale mě to nikdy nějak moc neoslovilo. Když to někdo dokáže,
umí namalovat na legální plochu opravdu
dobré dílo, tak se mi to líbí. Ale když
někdo čmárá pro rodinných domech, ničí soukromé vlastnictví,
tak je to u mě jenom vandalismus,“ říká Štěpán.
Tanečníci breakdance musí počítat s odřeninami, boulemi
či nataženými vazy, ale k vážnějšímu úrazu dochází zřídka.
„Jednou si tady kamarád zlomil zápěstí, ale to už je čtyři
roky,“ říká Štěpán.
Od koho se breakdance učí? Dnes jeden od druhého, dřív
ale spíš jen podle videí – víceméně každý sám. „Když jsem
se učil salto, řekli mi: Tak se odraž a skoč ho! Dnes je to jiné,
kdo potřebuje, tomu ostatní poradí,“ říká Štěpán.