„Boxuji, dokud soupeřka nebrečí“
Nezajímá ji nic jiného než box. A jestli někdo miluje boxování víc než osminásobná amatérská mistryně republiky Danuše Dilhofová, tak je to její trenérka Šárka Stoklásková.
„Šla jsem s trenérkou po ulici, kde byl plakát upozorňující na nový baby box pro odložené novorozence. Šárka je ruštinářka, takže si myslela, že má v Brně novou konkurenci v tréninku babského boxu,“ vypráví vesele Dilhofová, která své tituly získala v kategoriích do 60 a 63 kilogramů. Box ji už dva roky živí.
Po olympiádě skončí
Ženský box letos vstoupil mezi olympijské sporty a Dilhofová chce za tři roky boxovat v Londýně.
„V roce 2012 budou tři nebo čtyři kvalifikační turnaje. Myslím, že na olympiádu projdu,“ říká jednatřicetiletá boxerka. Věkový limit pro olympijský start je čtyřiatřicet let, takže má jedinou šanci. Po olympiádě chce s amatérským boxem skončit. Nyní piluje formu na evropských turnajích.
Dilhofová s boxem začala až v jednadvaceti letech. „Po učňáku jsem šla pracovat, ale chyběl mi pohyb. Když jsem zjistila, že je v Brně ženský boxerský oddíl S.K. Lady Box a Kick, začala jsem trénovat,“ vzpomíná šampionka.
V prvním zápase přepálila první kolo. „Ke konci jsem byla úplně vyčerpaná, ale vyhrála jsem, což bylo úžasné,“ líčí Dilhofová své první vítězství.
V Česku těžko hledá konkurenci. „Bezpochyby je tu málo boxerek a bezpochyby jsem dobrá. Jako jediná boxuji devět let. Už když mě mladá soupeřka vidí, tak se bojí,“ říká suverénně svalnatá žena.
V zahraničí je to jinak. Třeba na loňském mistrovství světa v Číně ji vyřadila Irka Tylerová. „Byla tak rychlá, že jsem některé údery ani neviděla,“ říká Dilhofová, která z devadesáti zápasů prohrála dvacet, většinu v cizině.
Lukešová je knedla
V Brně bude Dilhofová boxovat 16. října v Bobycentru s Terezou Lukešovou z Plzně. „Jako člověka ji mám ráda, ale po sportovní stránce je to knedla a dostane naloženo. Nechám ji, až když bude natahovat,“ těší se zkušená bojovnice, podle níž většina boxerek po prohraném zápase brečí. „Já taky, ale jen když cítím křivdu, že mně rozhodčí poškodili,“ říká boxerka. Se soupeřkami nemá slitování. Možná proto si vysloužila přezdívku Masox.
Box je pro ni drogou. „Pokud mi bude chybět, půjdu mezi profesionálky, kde boxují i ženy nad čtyřiatřicet let,“ přemítá sportovkyně.
Jednou by Dilhofová chtěla trénovat. „Raději bych ale vedla kluky, protože holky jsou hrozné lemry,“ myslí si boxerka. K sebeobraně rychlý direkt zatím nepotřebovala. „S ženou bych si poradila, ale před devadesátikilovým chlapem bych utekla,“ uzavírá Danuše Dilhofová.
