Bolero vypráví o touze a vášni

Rtěnka, nebo krvavý šrám? Sukně, nebo toreadorova muleta? Podmanivá hudba nabírá na obrátkách, tři taneční páry prožívají velkou vášeň. „Je to fyzické vyjádření lásky, ale moje Bolero není jenom o testosteronu a libidu, ale také o hladu, chuti a touze po něčem, co nelze nikdy uspokojit,“ říká Attila Egerházi.
Kromě Bolera vytvořil pro nový komponovaný večer ještě další tři choreografie s cílem představit to nejlepší z umění všech členů souboru. Příběh nazvaný Večeře převedl na scénu Mário Radačovský, který do roku 2010 řídil balet Slovenského národního divadla v Bratislavě. Nyní působí v zahraničí a chystá s Jihočechy další výměnu choreografií.
Zatímco dosud hrával nový baletní soubor jen v divadelním sále Metropolu, nyní se poprvé objevuje na menším pódiu v historické budově Jihočeského divadla. „Vejít se tam tak, aby člověk nikoho nekopnul nebo nepraštil, je těžké,“ přiznává Zdeněk Mládek, který tančí ve čtyřech částech večera. Bolero je podle něho náročné hlavně tím, že přichází až nakonec a žádá si velké výkony. Touha zdůrazněná podmanivou hudbou je ale zdrojem energie a motorem celého večera.
Loni v červenci mohli diváci spatřit Bolero při festivalu Múzy na vodě, kde atmosféru umocňovalo kouzlo letní noci. V divadle víc vynikne každý pohyb, detail i výraz. „Téma souboje mužského a ženského principu je povýšené ryzí španělskou krví. To je pro nás, Středoevropany, zvlášť přitažlivé,“ míní dramaturg František Řihout.

Historie skladby

Bolero francouzského skladatele Maurice Ravela vzniklo jako baletní hudba pro tanečnici Idu Rubinsteinovou a její soubor. Premiéra se uskutečnila v Pařížské opeře 22. listopadu 1928.