Blik! Frýdek-Místek svítí už 120 let
Ještě před asi sto dvaceti lety svítili obyvatelé Frýdku-Místku svíčkami a petrolejovými lampami. Ve stejné době nechala tehdejší městská rada postavit elektrárnu. Aby byla co nejlevnější, vyrostla v areálu tehdy nově postavené chlapecké měšťanské školy. Ta je dnes známá jako Bezručova škola
nebo škola Pod Sovou.
„Frýdek patřil k prvním městům ve Slezsku, ve kterých se začalo svítit elektřinou,“ vysvětluje pracovník Muzea Beskyd Jaromír Polášek.
Elektrárna měla dodávat energii hlavně na náměstí. „Ale protože vznikalo elektřiny více, dostali ji i obyčejní lidé,“ líčí Polášek. Světlo na elektřinu se tak prý rozzářilo ve dvou stech měšťanských domech.
Složité začátky
I když si od elektrárny radní slibovali úspory, skončilo to fiaskem. „V květnu 1890 radní rozhodli, že ji postaví a v září už měla elektrárna fungovat. Parní stroj a dynamo měly stát v suterénu budovy školy, parní kotel pak ve dvoře. Na všechno měl dohlížet pětičlenný výbor v čele s Josefem Chowanetzem,“
popisuje historik Petr Juřák.
Výbor ale spoustu věcí zanedbal. Nezakládal žádné protokoly, nevedl účetnictví, neinformoval městskou radu o průběhu budování elektrárny. „Lidé z výboru se ozvali, až když firmy chtěly zaplatit za práci. Elektrické osvětlení nakonec dokončili až další rok v prosinci a s mnohem většími náklady, než radní předpokládali. Navíc výroba elektřiny prodělávala městu další peníze. Petrolejové lampy mezitím
z ulic zmizely, takže se už stejně muselo začít svítit pomocí elektrické energie,“ říká Juřák.
Elektrárnu město provozovalo ještě v roce 1922. „Jedna kilowatthodina stála osm korun. Když frýdecké sítě převzaly Moravskoslezské elektrárny, lidé ušetřili tři koruny,“ doplňuje Polášek.
Zaprášená minulost
Elektrárna dosloužila ve dvacátých letech minulého století. Podle dostupných pramenů radní stroje, které byly hodně drahé, prodali a dnes na jejich místě běhají děti. „O elektrárně moc informací
neexistuje. Sám jich mnoho nemám, a to na škole Pod Sovou učím přes čtyřicet let. Vím pouze, že některé stroje stály v místě, kde dnes máme hřiště, které navazuje na budovu tělocvičny,“ přiznává ředitel školy Zbyněk Šostý, podle kterého po elektrárně nezůstala žádná památka.
