„Bezstarostná“ projížďka okolo Liberce

Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se. Připrav si kolo, pojedeš do Vesce na cyklomaraton. Když mi tohle šéfová před týdnem oznámila, představil jsem si bezstarostnou projížďku okolo Liberce. Profíky nechám odjet, pojedu si vlastní tempíčko a budu se kochat krásami přírody. Jediný zhruba třicetikilometrový okruh, který jsem absolvoval v rámci Cyklomaraton tour 2010, ale mé představy dokonale převrátil na ruby.

Závodník číslo 412

Že mě nečeká lehká práce, mi začalo být jasné už cestou do veseckého areálu. V nohách jsem cítil probdělou čarodějnickou noc, a když mi na přejezdu v Pilínkově vypověděla službu přehazovačka, snům o bezstarostné projížďce okolo Liberce byl konec. Na start cyklomaratonu jsem tak dorazil už s pěkným kyslíkovým dluhem a s podstatně méně převody.
Vyfasoval jsem číslo 412, nechal ujet dravce a vyrazil vstříc několikahodinovému utrpení. Co jsem také mohl čekat, když jsem do pedálů minimálně dva roky ani nešlápl. Své kolo jsem poprvé odhodil v kopci za Jeřmanicemi. Držet se ostatních závodníků bylo s rozbitou přehazovačkou marné.
V prudkých stoupáních jsem na to prostě neměl ty správné převody. Svalil jsem se do trávy a nechal se ožírat mravenci. Neměl jsem sílu se tím zabývat. Se srdcem bušícím v krku a při představě, že ještě nejsem ani v polovině cesty, jsem chtěl ze závodu dezertovat.
Odpočívat se totiž moc nedalo ani při četných sjezdech. Zapřený na přední vidlici snažil jsem se vřískající kolo provést mezi zrádnými kořeny a ostrým kamením a zároveň se vyhnout těm, kteří se bez pudu sebezáchovy hnali za cennými vteřinami. Byl jsem rád, že jsem ve zdraví přežil. Sil jsem ale ve sjezdech moc nenabral. „Prej sranda závod,“ pomyslel jsem si při vzpomínce na zadání od šéfové.

Touha po vodě

Podruhé jsem kolo odhodil na lesní cestě, která stoupala k místu, kde měla stát občerstvovací stanice. Se slovy „To si ze mě dělaj pr…,“ jsem si lehnul do svahu a na chvíli dokonce usnul. Probudila mě až projíždějící závodnice, která se mě zeptala, jestli ještě žiju. Zpátky do závodu mě dostala až má neutuchající žízeň.
Touha po vodě mě donutila vydrápat se i s kolem k občerstvovačce a pokračovat dál. Na kopci jsem vypil několik kelímků s colou a iontovým nápojem, zakousnul chlebíček se sýrovou pomazánkou a vyděšen informací, že mé na smrt vyčerpané tělo musí ujet ještě sedm kilometrů, vyrazil jsem k cíli.

Velké vítězství

Skleněným pohledem jsem krájel každý metr cesty a neskutečně mě bolel zadek. Do veseckého areálu jsem se nakonec doplazil po více než třech hodinách jízdy. U pódia zrovna vyhlašovali výsledky závodu.
Přesto jsem v cílové rovince dosáhl velkého vítězství. Drtivým finišem se mi podařilo udolat silnějšího pána na horském kole. Zajistil jsem si tak velmi pěkné umístění někde na konci třetí stovky. Spokojený s tím, že se mi podařilo splnit úkol, tedy zúčastnit se, jsem odjel domů. Od kola si ale dám na pár let pokoj.