Barevná sklíčka v kostele. V Mostě pro lidi exkluzivně zblízka

Most / Ručně malované umělecké vitráže z konce devatenáctého století, které zdobily okna děkanského kostela ve starém Mostě, jsou po třiceti pěti letech zpátky na svém místě.„Před přesunem kostelu v roce 1975 byly z oken vysazeny a uloženy do beden,“ konstatuje odbornice na obnovu památek Eva Balaštíková.

Památkáři už ani nedoufali, že se vitráže někdy vrátí na své místo. „Do oken kaplí se za totalitního režimu nemohly vrátit z politických důvodů. Symbolika svatých včetně Máří Magdalény se nehodila do komunistické ideologie,“ tvrdí Balaštíková.

Po třinácti letech byl kostel znovu otevřen

S vysvěcením přestěhovaného kostela nikdo nepočítal. Chrám se stal mosteckou památkou. Od přesunu chrámu o osm set metrů dál se do práce pustili restaurátoři. Uplynulo dalších třináct let. V roce 1988 kostel znovu zpřístupnili lidem. Nikoliv jako svatostánek, ale jako místo pro koncerty a výstavy. Místo barokního oltáře byla na čas dřevěná palisáda a v kaplích po bocích kostela výstavka severočeského umění čtrnáctého až osmnáctého století.

Místo vitráží bezpečnostní okna

„Po znovuotevření kostela kaple pozbyly svůj skutečný význam. Jejich okna osadili ochrannými skly, aby vystavované sochy a obrazy netrpěly změnami klimatu a také aby byly chráněny proti krádeži,“ vysvětluje Eva Balaštíková.

Vysvobození vitráží z uzamčených beden se tím oddálilo na neurčito. Přesto se památkáři nevzdávali svého snu, že se vitráže vrátí na své místo.

Čtyři roky po sametové revoluci litoměřický biskup Josef Koukl kostel zase vysvětil. Drobné restaurátorské práce pokračovaly dál, ale na vsazení vitráží z konce devatenáctého století do kaplí nezbývaly peníze.

„Kostelu po celou dobu scházelo něco, co je i pro nás laiky důležité. A sice jeho zdobná okna. Téměř jedno století prosvěcovala vnitřek chrámu. Pak skončila na třiatřicet let v bednách. Co s nimi bude, nikdo nedokázal říci,“ říká radní Ústeckého kraje Jana Ryšánková.

Byl to právě kraj, který před třemi roky uvolnil šestnáct milionů korun na obnovu historických vitráží.

Splněný sen a zásadní rozhodnutí památkářů

Sen se památkářům naplnil. Jenomže je postavil před zásadní rozhodnutí. Co s opravenými vitrážemi dál, když nová bezpečnostní výplň oken kaplí je spolehlivá a funkční?

„Bez úplné změny expozice kaplí by bylo nemyslitelné osadit výplně na původní místo. Rozhodli jsme se proto pro výjimečné řešení. Vitráže jsme v kostele prozatím vystavili jako obrazy,“ říká Balaštíková.
Vitráže na dosah ruky dávají lidem příležitost prohlédnout si je zblízka tak, jak je kdysi viděl jen sklářský mistr, který je vyráběl.

Mostecký kostel se tak stává turistickou atrakcí. „V kterém jiném kostele má člověk možnost do barevných sklíček nahlédnout do úplných detailů,“ dodává Honys.

Barevná chrámová okna se používala cíleně. Měla jasný cíl. Navodit v lidech meditativní pocity. Obrazové kompozice z barevných skel v oknech se objevují v katedrálách z dvanáctého, třináctého století. Jaké zasklení měla mostecká gotická bazilika z konce třináctého století, není známo. Město Most včetně kostela v roce 1515 podlehlo ničivému požáru. O dva roky později položili základní kámen k novému děkanskému kostelu, který zasvětili Nanebevzetí Panny Marie.

V šestnáctém století začali stavitelé dávat přednost čirému zasklení. Od ručně malovaných vitráží přecházeli k jednodušším. „Umělecky sesazované barevné skleněné prvky v olověné síti pozvolna nahrazovaly větší čiré skleněné plochy bez malby,“ popisuje Honys.

Památkáři se jen dohadují, jaká okna měl vzkříšený svatostánek. V mosteckém kostele patrně dominovalo čiré zasklení v olověné síti obohacené o drobné, na skle malované terče s cechovní a heraldickou symbolikou.

Středověká vitráž se do kostelů zase vrací

Od druhé poloviny devatenáctého století až do počátku století dvacátého se vrací zájem stavitelů o středověkou uměleckou vitráž.

Skleněnou výplň oken děkanského kostela nahradila malba konturovací černí, tedy nejstarší sklářskou vypalovací technikou.

„U náboženských staveb je výjimečné, aby se vitráže měnily tak často jako v Mostě. Budiž lidem odměnou, že si teď mohou vychutnat detaily,“ vybízí Vít Honys.

Dominanta mezi kulturním dědictvím

Děkanský kostel v Mostě patří pod Národní památkový ústav. „Vedle stovky českých hradů a zámků máme i několik kostelů. Mostecký mezi nimi dominuje,“ dodává ředitelka Národního památkového ústavu Naděžda Goryczková.

Staré vitráže jsou v kostele k vidění teprve pár dnů. Památkáři barevnou expozici načasovali na začátek prázdnin, odkdy se děkanský kostel v Mostě stal národní kulturní památkou.