Avatara jsem ještě neviděl, říká filmař
Jeho videa na Youtube mají tisíce zhlédnutí. Oceňují je i odborníci ve filmových soutěžích. Lukáš Jirků by mohl chodit s nosem nahoru a užívat si úspěch. Na smluvený rozhovor však přišel skromný, nenápadný kluk, který sice rád mluví o filmování, nerad ale přiznává, že svým talentem vysoce převyšuje průměr.
Svůj úplně první snímek Figuríny jste natočil už v devíti letech. O čem byl?
Jednalo se o několikaminutový a hodně jednoduchý film o dvou rozpohybovaných figurínách. Úplně na začátku byly obě bez výrazů. Postupem času si ale chtěly porozumět, a tak se začaly navzájem dokreslovat.
Filmů existuje spousta. Co vede diváka k tomu, aby vzal do ruky kameru a začal sám točit?
Jako mladší jsem se díval na některé filmy pořád dokola. Postupem času mi v nich začaly vadit určité scény. Hodně jsem se nad tím pozastavoval, připadalo mi, že ta slabá místa filmů by se dala nějak dotáhnout a vylepšit. To mě vedlo k prvním pokusům natočit takový film, na který bych se mohl dívat třeba stokrát, a pocit neúplnosti bych z něj neměl.
Se snímkem Allan jste vyhrál celorepublikovou filmařskou soutěž Zlaté slunce. Čím si film tolik naklonil porotu?
Myslím, že příběhem a zpracováním. Vypráví o malém, melancholicky založeném chlapci, který se po smrti matky dostane do ústavu pro duševně choré. Malý Allan se na domov natolik upnul, že na něj nové prostředí působí hodně depresivně. Film je zaměřený především na chlapcovy pocity.
Máte za sebou přes třicet projektů. Na které z nich jste nejvíce hrdý?
Je těžké vybírat, mám rád všechny z nich. Třeba film 113. výsadková, ve kterém se prolíná několik dějových linií. Jádro příběhu je o novináři, který shání článek do novin, a tak se vydává za vojákem ze 113. výsadkové. Ten mu začne vyprávět o příhodách, které jeho divize prožívala během druhé světové války. Z úplně jiného soudku jsou Radouňská rallye 2009 o závodech aut nebo Motocross Amateur Cup 2009 o motorkářích. Velice kladné ohlasy mám i na snímek Osudový sen. Temný film, jehož děj se točí kolem splněné noční můry, vznikl během pěti hodin v jednom workshopu.
Do vašich filmů jste obsadil už hodně lidí ze svého okolí. Je s amatéry těžká spolupráce?
Herce si vybírám buď sám, nebo mi je vybírá můj kolega Jiří Svoboda. Oba se snažíme volit takové lidi, o kterých víme, že budou dobří. Ze začátku jsme samozřejmě problémy mívali, byli jsme bez zkušeností. Točil jsem i s malými dětmi, které nedokázaly hrát tak, jak bych si představoval. Teď už ale herce umím organizovat a dokážu jim lépe popsat, co po nich vlastně chci.
I když máte v současné době před maturitou, čas na režírování a natáčení si určitě najdete. Na co se mohou příznivci vašich filmů těšit v budoucnu?
Dost se teď soustředím na dvě záležitosti. První z nich je Alternativní svět, ve kterém sleduji život mladého chlapce, který spáchá vraždu. V důsledku svého činu se začne propadat do temného alternativního světa, který se prolíná s tím naším. Tou druhou je projekt nazvaný Úder kina, věc, která by se v ideálním případě měla promítat ve školách. Jednotlivé záběry filmu mají v divákovi pomocí asociací vyvolat reakce. Například topící se dítě nebo panenka volně plující vzduchem. Podle diváckých názorů bych pak rád se snímkem pracoval dál.
Jak často chodí filmař do kina?
Když je příležitost a čas. Snažím se vyhledávat filmy, o kterých vím, že si z nich něco odnesu. Nejsem typ, který by si bez řečí nechal od Hollywoodu předhodit nějaké mainstreamové „žrádlo“. Dokonce jsem ještě ani neviděl Avatara.
LUKÁŠ JIRKŮ
Narodil se roku 1989 v Jindřichově Hradci.
Studuje v maturitním ročníku střední školy. Jednou by se rád dostal na FAMU.
Některé z jeho filmů je možné shlédnout na www.youtube.com/user/WuLukas.
Vyhrál republikové kolo Zlatého slunce, stal se Talentem roku v regionální soutěži a byl druhý v hradeckém FestArtu.
