Andělé a strážci

Andělé. Jednomu třeba už vržou kolena, další jezdí na vozíku a toho s vousy by doma chtěl mít každý upír. Generacím studentů biskupského gymnázia se zas stýská po sportovci, co uměl pořádně zařvat. Pomáhají celý život nebo dokázali v kritickou chvíli pomoci druhému. Krásné je, že často jen tak mimochodem – třeba po cestě domů z práce. Nechtějí o tom mluvit, ale stejně se to vždycky provalí. Že jsou hrdinové. Také jednoho znám. Nikdy mě nenechá vláčet se s těžkým nákupem. Umí pro syna uvařit tu nejlepší kaši na dobrou noc a je první, po kom se Kristián shání, když ráno otevře oči a vidí jen maminku. Táta. Před šestnácti měsíci byl se mnou u porodu. Podle statistik stejnou odvahu nenajde třetina českých mužů. Podpíral mě, vydržel všechno fňukání a nechal si lámat ruce. Je můj osobní strážce. A hrdina.