Adamus se stal básníkem roku
Porota vybírala z devětašedesáti autorů, kteří publikovali v almanachu Současná poezie 2009 v nakladatelství Alisa. „Je to největší vydavatel poezie u nás, takže to beru jako zadostiučinění po mnoha a mnoha letech. Bylo to nekonečné pachtění, kdy člověk sepisuje, sbírá myšlenky, nápady a pak je tiskne na křídový papír do krásné vazby. Ta pak třeba skončí zase jen utopená, neotevřená v něčí knihovně. Často jsem zažíval pocit absolutní marnosti, ale teď ho na vystřídala upřímná radost,“ prozrazuje Adamus.
K Alise se dostal díky spolupráci s Městskou knihovnou Frýdek-Místek. Kromě republikového prvenství v poezii finišuje s přípravou zatím poslední básnické sbírky nazvané Poznámky z Umbrie. Veselá není, ostatně jako žádné z Adamusových děl. Ale je výjimečná. Umbrie – Země stínů, má klec nebo Vaše platónova jeskyně. Adamus si pohrává už se samotným názvem knihy. V textech umí věci přesně pojmenovat a ještě přitom čtenáře jakoby dloubne ukazováčkem pod klíční kost. Melancholii knize dodávají ilustrace Naděždy Friedlové, která nedávno podlehla těžké nemoci. “Vyjde v nejbližších týdnech. Už s tím nechci čekat. Ani na sponzory. Chci s tím ven, i za cenu, že se zadlužím,” trvá na svém Adamus.
Letošek je pro básníka, malíře a biologa, který se v minulosti porval s mnoha démony, tvůrčím obdobím. “V malbě se teď pouštím do větších pláten. Chystám zase barevnější cyklus, stylizované figurace a abstrakce. V bytě jedna plus jedna je to trochu odvážné. Bydlím se všemi těmi ponurými duchy z obrazů, které si někteří bojí vzít domů a pověsit nad postel,” usmívá se výtvarník, jehož figurální obrazy jsou proslulé zvláštní temnotou a jejich depresi ne každý snese.
“Kromě toho připravuju ilustrace k poezii. Vracím se ke kresbě a kombinovaným technikám. Dvě samostatné výstavy na jaře stačí, za rok bych chtěl naplánovat něco v Muzeu Třinec, galerii Trisia a uvidíme,” uzavřel Vít Adamus.
