50 dní tmy: nicota a létání nad městy

Minulý týden v pátek Andrew Urbiš vyšel z vily Mátma v severomoravské Čeladné, kde strávil padesát dní ve tmě. Jen za občasných návštěv opatrovníka byl zcela odkázaný na sebe. „Cítím se skvěle, fyzicky i psychicky. Jako bych omládl o deset let,“ řekl krátce poté, co opustil vilu.
Když 14. února poskytoval Sedmičce rozhovor, zbývalo mu do konce pokusu ještě deset dní. Dialog se čtyřiašedesátiletým psychologem byl velmi netradiční. Poprvé jsem totiž hovořil s někým, koho jsem vůbec neviděl. Navíc v absolutní tmě.

Co se děje uvnitř vás po čtyřiceti dnech v absolutní tmě?

Ze začátku to bylo náročné, když si uvědomíte, že tady budete padesát dní. Po šesti dnech už to bylo lepší, začal jsem se uklidňovat.

Co celý den děláte?

Nerozeznávám, jaká je tady doba. Jedině podle oběda, který mi sem nosí. Pojem času se prostě ztratí. Den se mi neustále posunuje, chodím pozdě spát a vstávám později. Když usoudím, že je ráno, tak snídám, pak cvičím, s přestávkami, lehnu si, přemýšlím, zase cvičím, to se tak táhne do oběda, pak si odpočinu, pak zase cvičím, až do večeře. Pak se osprchuji.

Lidé, kteří se zabývají esoterikou, by možná očekávali při takovém pobytu mystické zážitky. Měl jste nějaké vize nebo zjevení?

Autor knihy Terapie tmou Holger Kalweit popsal celou řadu takových případů. Měl jsem zážitky, a to nesmírně zajímavé.

Jaký je váš největší zážitek tohoto druhu?

Nic. Totální nic. To vlastně ani není zážitek, protože když máte nic, tak nic nezažíváte.

Máte na mysli naprostou prázdnotu?

Ano. Ono to není nepříjemné ani příjemné, je to prostě prázdné. A je to fantastické. Měl jsem i pocit, že letím.

Kam jste letěl?

Jednou jsem se tak vznášel, tak jsem si říkal, podívám se do Brna. A najednou jsem byl nad Petrovem. Byl jsem nad ním, viděl jsem auta, lidi jako mravence. Pak jsem si řekl, že se podívám do Christchurch na Novém Zélandu. Náměstí znám, ale najednou jsem ho viděl shora. O několik dní později vychází Urbiš z absolutní tmy zpět na světlo. Když se dozvídá o ničivém zemětřesení v Christchurch, říká, že měl při svých zážitcích ve tmě nepříjemný pocit, spojený s otřesy země.