Unikátní pojízdné muzeum legiovlaku je kvůli pandemii koronaviru zaparkované v železničním depu. Československá obec legionářská (ČSOL) seznamuje proto veřejnost i v lockdownové pauze alespoň virtuálně s dosud málo známými příběhy čs. legionářů. A přispívají k tomu i desítky jejich potomků, kteří databázi ČSOL obohatili v uplynulých dnech o 600 veřejnosti dosud anonymních snímků svých předků.
Legiovlak projezdil v uplynulých pěti letech celé Česko i Slovensko - bezmála 200 měst. Na nádražích si jeho vagony (obrněný, zdravotnický, ubytovací či poštovní) prohlédly stovky tisíc diváků. O dalším osudu tohoto jedinečného důkazu o kořenech vzniku Československa se nicméně vede spor plný osobních výpadů. Vyhrotil se natolik, že poslední cesta legiovlaku může v nejhorším případě vést do šrotu.
Českoslovenští legionáři v roce 1918 ovládli Transsibiřskou magistrálu. Jejich hrdinství tehdy obdivoval celý svět, psaly o něm přední americké listy. V Česku bylo desítky let opomíjeno, patřičného filmového zpracování se mu dostane až nyní, zásluhou režiséra Petra Nikolaeva a producenta Jiřího Pruši. "Cítíme to jako velký dluh těm hochům, kteří pokládali životy a na něž se zapomnělo," říká režisér Nikolaev. "Nemáme v národní mentalitě, abychom cítili hrdost. Pokud tento film někoho nezvedne, tak pak už nevím," dodává producent Pruša k filmu s pracovním názvem Opravdoví bratři.
Replika legionářského vlaku tažená parní lokomotivou vyjela na dlouhou pouť vlastí k připomenutí výročí vzniku našich legionářských jednotek v období 1. světové války. Vlak od roku 2015 obrazil mnoho českých měst, vstup do něj byl zdarma.
