"Necestuji po světě, abych jezdila na kole – ale jezdím na kole, abych poznávala svět,“ říká fyzioterapeutka Slávka Macuráková, která už téměř patnáct let žije v rakouských Alpách. Pohyb v přírodě je pro ni stejně přirozený jako dýchání, a i když celý život zkoušela nejrůznější sporty, opravdové dobrodružství objevila až ve chvíli, kdy poprvé naložila brašny na kolo a vydala se sama na cestu.
George a Josh Kohlerovi, otec a syn z Anglie, se letos v březnu vydali na mimořádnou misi: na kole chtějí objet celý svět. Během víc než roku plánují projet čtyři kontinenty, desítky zemí, nastoupat výškový ekvivalent 22 Mount Everestů, urazit přes 29 tisíc kilometrů a také překonat hned několik Guinessových rekordů.
Na mapě se může zdát, že to je jen obyčejná starší budova na kraji Červeného Újezdu. Ve skutečnosti je to ale místo, kde se střetává vášeň, pot a kofein. Vítejte v podniku "Kolo a káva", který není jen kavárnou a cykloservisem, ale především příběhem Denise Fialky – bývalého závodníka, opraváře kol, otce a snílka, který vsadil všechno na jedinou kartu. A dobře udělal.
Ruští operátoři dronu při pohledu na monitor nevěřili vlastním očím. Jejich kamera na bezpilotním letounu zaregistrovala obrněný transportér, který směrem k frontě vedl ruský voják na kole.
Osmadvacetileté Evě Schrollové odvaha a kuráž rozhodně nechybí. Jinak by těžko zvládla sama projít náročnou trasu napříč Novým Zélandem nebo se na plachetnici plavit jižním Pacifikem. "Hrdinu z vás udělá až cesta samotná. Nejdůležitější a zároveň nejtěžší je se na ni vypravit,” myslí se cestovatelka, která během dvou let zažila tolik dobrodružství, kolik jiní nepoznají za celý život.
Zásahová jednotka tento týden na Trutnovsku zadržela muže, kterého později kriminalisté obvinili z krádeží celých kol, pneumatik a dalších věcí z autosalonů v Královéhradeckém a Pardubickém kraji.
Cyklistiku se současným uměním propojuje nová výstava trutnovského Centra současného umění Epo1. V galerii, která existuje od loňska, potrvá do 3. listopadu. Přehlídka nazvaná jednoduše Jízda ukazuje různá ztvárnění bicyklů i rozmanitou roli, jakou mohou hrát v lidském životě.
Přijít mohl kdokoliv a s jakýmkoliv názorem. Nadační centrum Agora 7 uspořádalo v pražských Holešovicích debatní kruh, jehož podtitul Kdo koho v provozu omezuje a kdo by naopak zasloužil více prostoru sliboval zajímavý průběh.
Okolí nového kancelářského komplexu Masaryčka v centru Prahy trápí dopravní problémy. Ve zcela nové ulici za 214 milionů není dost vhodných míst pro zásobování, dodávky a osobní auta téměř neustále blokují cyklopruhy i vozovku. Jindy tam zase stojí popelnice. Investor viní řidiče i nečinnou policii. Projekt byl starý, dnes by už vypadal jinak, hájí se městské instituce. A budou jednat o nápravě.
Objet na kole ve třicetistupňovém vedru hnědouhelnou těžební jámu může být překvapivě osvěžující. Zní to neuvěřitelně? Vysvětlení je prosté: v té jámě už nějakou dobu šplouchají chladivé vlny, narážející na oblázkové pláže s tropickými slunečníky. Vítejte v Karibiku severních Čech - u jezera Most, které začíná být jako rekreační oblast stále známější.
Říká se, že kola dělají auto. Je to velká pravda. Špatné ráfky vypadají jako špatné boty a stejně tak jezdí. Vibracemi ruší pohodlí a namáhají díly podvozku. Možnosti oprav jsou omezené. Jednou zdeformovanému materiálu nelze vrátit původní pevnost. Jakékoli další úvahy jsou jen o míře rizika. Což platí i u veteránů, kde již nová kola nejsou dostupná.
Céline a Xavier Pasche se seznámili na festivalu v rodném Švýcarsku. Architekt a antropoložka, která se věnovala terapii v přírodě, si padli do oka a rozhodli se projet svět na kole. Výprava do prvního cíle – na Nový Zéland – nakonec trvala pět let a dorazili na něj i se svou první dcerou Naylou. Na cestách jsou již 13 let. O svých výpravách budou vyprávět v úterý večer v pražském kině Bio Oko.
Pařížanka Isabelle Plumereauová chce být průkopnicí v oblasti ekologicky šetrných pohřbů. Ráda by obyvatele francouzského hlavního města přesvědčila, aby si rakve s nebožtíky nechávali na hřbitov odvést na kole. Bicykl totiž ve srovnání s pohřebními vozy nevytváří uhlíkovou stopu.
„Nechceme být hra s virtuálním světem jako naše konkurence. Simulujeme reálnou jízdu. Z tras natočených venku děláme pomocí unikátní technologie trasy s 3D prvky. Už máme 17 tisíc kilometrů,” říká Petr Samek, jeden ze zakladatelů společnosti Rouvy, světové dvojky na poli virtuální cyklistiky.
Skandinávské zimy bývají kruté a jen hrstka nezdolných nadšenců se během nich odváží jezdit do práce na kole. Agentura Västtrafik, která zajišťuje veřejnou dopravu na západě Švédska, to chce ale změnit. Cyklistům, kteří své stroje ani ve sněhových vánicích nevymění za auta, nabízí mrazuvzdorné pneumatiky.
V popularitě elektrokol i koloběžek patří Česko k evropské špičce, v zemi jich podle odhadů jezdí už půl milionu. S narůstajících počtem elektrických dopravních prostředků však přibývá také vážnějších úrazů. Kvůli vyšší váze stroje a vyšší rychlosti. A také proto, že elektrokola si ve velkém pořizují senioři nebo lidé, kteří na kole nejezdili i desítky let.
"Od začátku bylo s pořadatelem jasně domluvené, že mě během závodu občas vyfotí fotograf. Jel jsem bez podpory, všechno fungovalo dobře a pak se ozvali někteří zhrzení závodníci, kteří nestačili mému tempu a vytvořili na pořadatele tlak," říká ultramaratonec Daniel Polman, který v nejdelším cyklistickém závodě na světě ujel 7400 kilometrů za necelých 25 dnů.
Luxusní letovisko na kyperském pobřeží kdysi vítalo tisíce turistů včetně evropských celebrit. Pak ale středomořský ostrov zachvátily etnické neshody, které vyústily v tureckou invazi a de facto rozdělení země na dvě části. Přestože by Varoša měla podle dohody zůstat uzavřená, rozhodl se ji Severní Kypr otevřít turistům a zkultivovat. Ožívající město duchů navštívila reportérka Aktuálně.cz.
Prošel si divokým životním příběhem. Geniální cyklokrosař Radomír Šimůnek byl oslavován za své úspěchy na kole, ale také zatracován kvůli dopravní nehodě, kterou způsobil a při níž zemřeli tři lidé. Čtyřnásobný světový šampion zemřel ve věku 48 let, dnes by se býval dožil 60. narozenin.
„Trasa nebyla tak hezká, jak jsme zvyklí. Spousta míst bylo za trest. Pět tisíc kilometrů bylo v pohodě, pak to začalo být fyzicky i psychicky náročné. Největší problém byl s jídlem, za tři týdny jsme zhubli deset kilo. Několikrát jsme to chtěli vzdát. Než ale dojedete do další destinace, kde by to šlo, tak vás to přejde,“ popisují dnes už exmanželé Markéta Peggy Marvanová a Adam Záviška.
„Baví mě to, takže jezdím pořád a jezdím hodně. Dá se to zvládnout, protože nejezdím nijak rychle a vlastně regeneruju za jízdy. Je to zábava a taky způsob, jak se udržet v kondici,” říká hobby cyklistka Kateřina Rusá, která za loňský rok najezdila 50 105 kilometrů. Na kole byla denně a v průměru strávila jízdou skoro šest hodin.
Důvody pro jsou silné, teď ještě najít odvahu o nich začít veřejně mluvit. Prosadit ji. Udělat z města místo pro lidi, ne pro auta.
Je to týden, co Praha spojila síly s firmami Rekola a NextBike a držitelům kuponů na MHD nabízí možnost vypůjčit si sdílená kola na čtvrt hodiny zdarma. Metropole chce tímto krokem kromě jiného upozornit na to, že cyklistika představuje nejekologičtější dopravní prostředek. Odborníci ale zároveň upozorňují, že v českých městech kola nikdy nebudou tak rozšířenou záležitostí jako třeba v Amsterdamu.
Daniela, Erika, Elizabeth a Petr jsou děti z Dětského domova Čeladná na severní Moravě. V sychravých podzimních dnech se vydali na charitativní cyklojízdu k Baltskému moři. Za pouhých pět dnů zdolali 580 kilometrů a vybrali přes sto tisíc korun na seniory a předčasně narozené děti.
Minulý pátek došlo na rušné ostravské dopravní tepně k málo vídané situaci. Cyklista u křižovatky ulic Rudná a Vratimovská vybrzdil kamion, sám pak zavolal na linku 156.
S klimatickou změnou možná souvisí častější výskyt extrémních situací, jako jsou bouřky, ale nikde se nepíše, že vzrůstající počet bouřek s sebou ponese větší počet tornád, říká meteoroložka ČT Alena Zárybnická. Nedávno vydala knihu Alpami na kole. Jsou v ní trasy i pro podprůměrného cyklistu, mám malý objem plic, takže mám o to větší radost, když je dokážu rozhýbat tak, že se někam dostanu, říká.
