Dostal nabídku napsat pokračování jedné z Foglarových knih a ihned zvolil Chatu v Jezerní kotlině: "Když si ji člověk přečte ve správném věku, ovlivní ho to na celý život. Proč foglarovky baví děti dodnes? Asi rády čtou, že přátelství má smysl, že je správné pomáhat druhým," říká spisovatel Petr Hugo Šlik. "Nechci psát knihy pro děti, ze kterých se pomrkává na dospělé. Přijde mi to nefér," dodává.
DNA spolehlivě umí prozradit identitu osob. Snažíme se i předpovědět, jak člověk vypadal, kolik měl pih. Máme už extrémně citlivé metody, které fungují i u jednotlivých buněk, říká forenzní genetička Halina Šimková, která také napsala knihu pro děti o kouzelném světě bakterií. Bakterie vnímáme zkresleně. Jsme ale produktem jejich fungování a je dobré to vědět, dodává o knize.
Potřeboval jsem místo, kde se děti nedovolají o pomoc a které je pro ně cizí. Díky strachu se dokážou s postavou lépe ztotožnit, musí to ale být strach z věcí, které už dříve poznaly, míní Vojtěch Matocha, autor oceňované knižní trilogie Prašina. Psal jsem ji vlastně pro sebe. K dětem musíte být upřímní, ne psát s chladnou vypočítavostí, že je chcete vzdělávat nebo vychovávat, dodává.
Chtěl jsem být karikaturistou v novinách, ale neměl dost talentu, kreslil jsem jako dítě, říká Jeff Kinney, autor veleúspěšné knižní série pro děti Deník malého poseroutky. Úspěch se podle něj dostavil, až když svůj styl kresby přijal a vymyslel si příběh o poseroutkovi Gregu Heffleym, kde ho mohl uplatnit. Na prvním díle pracoval osm let a prý vůbec nečekal, že se mu podaří najít nakladatele. Stále ho překvapuje, že jeho knížky mají fanoušky po celém světě. Teď vychází už dvanáctý díl a Kinney říká, že jich napíše ještě osm.
Jednička na tuzemském knižním trhu kupuje část zdejších aktivit dánské skupiny Egmont. Ta vlastní mezinárodní licence například na příběhy o Medvídkovi Pú, Mašince Tomášovi nebo panence Barbie.
