Divadlem roku 2023 se stalo pražské X10. Ceny divadelní kritiky byly předány tuto sobotu přímo na vyznamenané scéně. Za roli stárnoucího Andrého ve hře Otec porota ocenila nedávno zesnulého Norberta Lichého.
Euripidova tragédie Bakchantky září na scéně pražského Stavovského divadla neonovými barvami jako psychedelická muzikálová show. Bůh Dionýsos coby popová hvězda svádí ženy k třeštění a vládci Théb zaslepenému pýchou rozumu chystá hrůzný trest. Režisér Jan Frič se spolupracovníky a kapelou Bert & Friends připravili "antický" zážitek, na jaký publikum hned tak nezapomene.
I když se člověk zaposlouchá do přívalu slov, která mají na první pohled jen zdánlivou souvislost, nezbaví se pocitu, že si z něj tvůrci tak trochu střílejí. Novinka pražského Divadla v Dlouhé vybízí diváka, aby opustil svou komfortní zónu.
Divadlem roku se na nedělním udílení Cen divadelní kritiky, dříve známých jako Ceny Alfréda Radoka, stal tvůrčí spolek Jedl. Výsledky byly oznámeny v pražském Švandově divadle.
Už to vypadalo, že činohra pražského Národního divadla pod vedením Daniela Špinara zanevře na plnokrevný dramatický text české provenience. Pár měsíců před Špinarovým předčasným odchodem z funkce však první scéna uvedla inscenaci Otec hlídá dceru od Ondřeje Novotného. V režii Jana Friče dokazuje platnost univerzálního příběhu i vysokou míru s jeho ztotožněním.
Korespondencí mezi filozofkou Annou Pammrovou a básníkem Otokarem Březinou se nechalo inspirovat brněnské divadlo Husa na provázku. V představení pro dva herce nazvaném Pammrová/Březina titulní role ztvárnili Ivana Hloužková a Dušan Hřebíček.
S dědictvím podnikatelských „devadesátek“ účtuje v inscenaci hry Maxima Gorkého nazvané Vassa Železnovová režisér Jan Frič. Na scéně Stavovského divadla sledujeme rozklad rodiny a firmy, kde stále ještě pevnou rukou vládne matka v podání Zuzany Stivínové.
Vznikl zde monumentální památník lidickým dětem, zrodila se legendární postavička Krtečka či řádilo gestapo. Hodkovičky, čtvrť na jihu Prahy, si dokonce zahrály i v jednom díle seriálu Hříšní lidé města pražského. Sérii článků o nejzajímavějších místech pražských čtvrtích jsme přinesli na jaře, kdy se zavřely hranice okresů. Připomínáme ho jako tip na podzimní procházky.
Formou apokalyptické show s lasery a projekcemi vypráví o smrti nová inscenace Činohry Národního divadla v Praze, kterou podle scénáře Jana Tošovského a kolektivu připravil Jan Frič. Vizuálně i zvukově útočná kompozice nazvaná Koncové světlo ukazuje na souvislosti umírání člověka, společnosti a přírody. Inspiruje se texty o smrti i životě po ní, mýty nebo filozofickými vizemi.
V uplynulé dekádě výrazně vzrostly příspěvky pražským scénám i Národnímu divadlu. Vzniklo Studio Hrdinů, spolek Jedl nebo novocirkusový Cirk La Putyka. Skončily éry Vladimíra Morávka v Brně a Davida Drábka v Hradci Králové, začaly nové v Divadle pod Palmovkou nebo Městských divadlech pražských. Shrnujeme, co v posledních deseti letech zažila česká divadla.
Jako absurdní detektivku s rituálními prvky pojal režisér Jan Frič Sofoklovu antickou tragédii Král Oidipus, která se po čtvrtstoletí znovu objevila na scéně pražského Národního divadla.
Mistrovský, formálně dokonalý, ale také podivuhodně nejednoznačný je Misantrop, klasická Molièrova komedie mravů, poprvé uvedená v roce 1666.
Sejdou se čtyři divadelníci a vyprávějí, jak jsou „úplně v hajzlu“. Vypadá to na začátek špatného vtipu, ale takový je rámec inscenace nazvané Burnout aneb Vyhoř!, kterou pro malostranský Rubín připravili režisér Jan Frič s dramaturgyní Dagmar Radovou.
V prostoru se vznáší leitmotiv čtyř pečených kachen. Účastníky "potravní slavnosti", která spočívá v konzumaci těchto pečených ptáků, jsou čtyři životem unavení mládenci kolem šedesátky.
Národní divadlo v Praze uvedlo inscenaci Zbyhoň!, v níž se parta slavjanofilů a českých "vlastenců" snaží potvrdit pravost Rukopisů. Představení, které vrcholí zpěvem hymny, nesourodostí připomíná televizní revue Ein Kessel Buntes.
