V pražských Košířích dostává naděje konkrétní tvar. Vzniká tam nový domov pro rodiny, které čelí těm nejtěžším životním zkouškám. Rodinné centrum od Nadačního fondu Klíček má vážně nemocným dětem i jejich blízkým nabídnout útočiště, pochopení a – možná to nejdůležitější – kousek obyčejného života.
„U některých klientů je napojení hodně silné, hlavně u paliativních pacientů. Několikrát se stalo, že se Sagi hlavou opřel o místo, kde měl klient zdravotní problém. Je vidět, že je pak unavený, je to pro něj práce. Dva dny má pak klid a snažím se, aby byl v pohodě,” říká zakladatelka organizace Asistenční jednorožec Veronika Volgemutová. Její kůň Sagitta chodí za seniory i na pokoj.
„Maminka měla tehdy strašlivé bolesti. Lékaři nám navíc zakazovali mluvit s ní o jejím zdravotním stavu. Dnes už to mladí zdravotníci umějí a dělají to citlivě,” říká předsedkyně Fóra mobilních hospiců Monika Marková. „Blýská se na lepší časy, ale přesto jsou lidé stále zbytečně často převáženi na poslední den života do nemocnice,” dodává.
Jedenáctiletý Max Woosey z anglického hrabství Devon si už rok a půl odpírá pohodlí měkké postele a naducané peřiny. Místo toho dobrovolně přespává ve stanu zabalený do spacáku. Do výzvy se pustil v rámci charitativní sbírky na provoz místního hospicu, na který zatím vybral přes 540 tisíc liber (více než 16 milionů korun).
Léta chátrající usedlost Cibulka v Košířích má nové majitele. Nevyužitý a historicky významný komplex koupila Nadace rodiny Vlčkových, kterou v březnu založil miliardář a ředitel firmy Avast Ondřej Vlček. S manželkou tu chce vybudovat dětský hospic s paliativním střediskem. "Nebereme to jako utrácení nebo ztrácení peněz, ale naopak tak, že je co nejefektivněji využíváme," říká 55. nejbohatší Čech.
S paliativcem Adamem Houskou o konci života, o tom, jak se léčí ve skafandru, i o tom, proč je lepší umírat doma.
S primářkou hospice Cesta domů Irenou Závadovou o vítězné medicíně, zadržené smrti, zlomovém zážitku z dětství i schopnosti nic nedělat.
"Přibývá nám péče, lidé se přiklání k tomu, že si berou své příbuzné domů, protože v nemocnici je nemohou vidět až do té poslední chvíle," tvrdí Pavlína Oubrechtová, vedoucí Domácího hospice Křídla v Sedlčanech. Pandemie kromě toho jejímu zařízení, fungujícímu z velké části z darů, ještě zvyšuje náklady kvůli ochranným pomůckám a testování. Vydali jsme se s Křídly do tří rodin, kde pomáhají.
Vojtěch Zikmund (62) býval knihkupec, jenže pak ho práce přestala naplňovat. Začal pracovat v domově pro seniory, kde působil jako úkaz. Byl chlap, a navíc věčně samý smích. Spoluzakládal první terénní hospic v republice. Nyní, těsně před odchodem do důchodu, se ještě stihl stát Pečovatelem roku 2019. O umírání v Česku hovořil v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Pracovní skupina poslankyně ANO Věry Procházkové finišuje s přípravami zákona, který by v Česku zavedl eutanazii. Jeden z členů skupiny, právník se specializací na zdravotnické právo Adam Doležal z Akademie věd, však s výsledky spokojený není. Podle něj se politici snaží prosadit co nejdříve zákon, který v současné podobě může způsobit řadu problémů.
Sleva 75 % na vlak je příliš vysoká, peníze nejsou v sociálních službách, studenti tolik nepotřebují, říká Tereza Novotná, studentka a autorka sbírky Jízdné pro hospic. V rámci ní vyzývá studenty, aby ušetřenými penězi přispěli na prachatický Hospic sv. Jana Nepomuka Neumanna. Peníze půjdou na čtyři nová polohovací lůžka, je to ale nouzové řešení, primárně by se o to měl starat stát, dodává. Cítí prý politický rozměr své aktivity, s premiérem Babišem by se sešla, ale měla by strach, že jednání nebude konstruktivní.
Akce tříčtvrteční sleva pro studenty a seniory se vyvíjí podle plánu. Za prvních osm měsíců na ni stát vyplatil 3,7 miliardy.
Když poslankyně ANO Věra Procházková před časem v rozhovoru pro Aktuálně.cz představila detaily hnutím chystaného zákona, který má legalizovat eutanazii, zaskočila zaměstnance hospiců. Politička totiž uvažuje o tom, že by eutanazii prováděli právě oni. Reportéři Aktuálně.cz se proto vydali do jednoho z nich, do Hospicu svatého Štěpána v Litoměřicích, aby zjistili, zda si zde svoji novou roli dokážou představit.
Poslankyně ANO Věra Procházková v nedávném rozhovoru pro Aktuálně.cz sdělila, že by ráda uzákonila eutanazii s tím, že by ji měli provádět spíše hospice než nemocnice, kde se pacienti léčí. Proti tomu okamžitě ostře vystoupili například pracovníci hospice svatého Štěpána v Litoměřicích. Dali jsme proto hlas i jim a podívali jsme se, jak to u nich vypadá a co na návrh poslankyně říkají konkrétně.
Ke zvířatům má Eliška Vafková odjakživa blízko a doma jich měla vždy spoustu. Její empatie nakonec vyústila v projekt s výstižným názvem Dejte nám šanci. Přemýšlela především nad tím, jak fungují klasické útulky v Česku - permanentně bojují s nedostačující kapacitou a často nezvládají péči o staré a nemocné psy, pro které jsou podmínky běžného útulku rovněž nevyhovující. "Zatímco staří lidé mají LDN a domovy důchodců, pro psy nic podobného neexistovalo." To se Eliška Vafková rozhodla změnit. V současné době se stará celkem o dvaatřicet psů a za svoji činnost získala titul Laskavec. Podívejte se na její příběh.
Strašně bych se bála, kdybych nevěřila v boží milosrdenství, žiju s bohem. Někdy jsme svědky zápasů o duši, když člověk není ochoten odpustit. Bolest spirituální ze zlých skutků, kterou často prožívají umírající, to je utrpení, hůř to prožívají lidé, kteří se zapletli s ezoterikou, říká Marie Svatošová, lékařka, spisovatelka a vůdčí osobnost českého hospicového hnutí. Dodává, že jí jde především o kvalitu a dostupnost hospicové péče na venkově a v malých městech. Lékař chce podle ní hlavně zvítězit. Ale v aktivní medicíně, když vyčerpáme všechny prostředky, je prý na místě skončit s léčbou.
Marie Svatošová je známá jako zakladatelka českých hospiců a šiřitelka myšlenky, že lidé by měli umírat doma. Je také autorkou bestsellerů nejen o umírání, ale i o víře a naději. Knižní rozhovor Aleše Palána "Neboj se vrátit domů" ji představuje také jako osobnost, která dokáže o smrti mluvit s nadhledem i vtipem a hlavně ji dokáže vyložit z takového pohledu, že se jí člověk přestane tolik bát.
Spisovatel a novinář Aleš Palán vedl velmi otevřený rozhovor se zakladatelkou hospiců Marií Svatošovou. Jejich společná kniha Neboj se vrátit domů, která právě vychází v nakladatelství Kalich, přináší zvláště pro ateisty nevšední pohled na umírání, smrt či odpuštění. Prolistujte si malou ukázku.
Strávit poslední dny doma, důstojně a s rodinou je možné. Právě dnes startuje kampaň mobilních hospiců s názvem DOMA. Jejím účelem je seznámit veřejnost s tím, že existují služby, které při umírání nabízejí doprovod. Odborný i lidský. Sledujte stránky umiratdoma.cz
Jedenáctiměsíční britský kojenec Charlie Gard trpěl nevyléčitelným syndromem mitochondriálního vyčerpání. Neviděl, neslyšel a bez lékařské pomoci nemohl dýchat ani se hýbat. Soud nařídil, aby byl kojenec odpojen od přístrojů a své poslední chvíle života strávil v hospicu. Přestože to rodiče odmítali a svého syna chtěli mít doma. Přesun by byl ale podle soudce příliš náročný a drahý. Po odpojení od přístrojů mu zbývalo pár hodin života.
Smrt je téma, o kterém se ve společnosti příliš nemluví. Ročně zemře v České republice přes 100 tisíc lidí. Podle čtyři roky starého průzkumu agentury STEM/MARK chce doma zemřít 78 % lidí. Ovšem pouhá dvě procenta lidí umřou v domácí hospicové péči. Pro tyto účely fungují mobilní hospice, které umírajícím zajistí potřebnou péči i podporu a pomoc pozůstalým. Nezisková organizace Cesta domů se kromě paliativní péče snaží vysvětlit lidem, že smrt je běžnou součástí života a není třeba se jí bát. "Umírající jsou v nemocnicích a my nemáme zkušenost s něhou a slavnostností umírání," říká zakladatelka organizace Martina Špinková, která navštěvuje umírající už řadu let.
Pokud pacient v pilotním programu domácí paliativní péče nezemře do třiceti dnů, pojišťovna přestává hradit vynaloženou péči a hospice musejí shánět peníze u nadací či po sponzorech. Zástupcům mobilních hospiců se tento limit nelíbí a říkají, že jim komplikuje už tak složitou situaci. Ministerstvo zdravotnictví si problém uvědomuje a snaží se vymyslet vhodnou alternativu. Podle Všeobecné zdravotní pojišťovny ale třicetidenní lhůtu jako problém nevidí.
Ondřej Nezbeda byl úspěšný novinář Respektu. Postupem času se mu začaly zajídat uzávěrky a psaní ve stresu. Ředitel mobilního hospice Cesta domů mu nabídl psát pro web umirani.cz sepisoval vyprávění s umírajícími. Pak přišla i práce v hospici. Během ní Nezbeda leccos zjistil o tom, co o umírání nevíme a měli bychom vědět. Sepsal proto Průvodce smrtelníka, za kterého získal i cenu Magnesia Litera.
Mluvit o umírání je často těžké, bolestné, ale především nesmírně důležité. Upozorňuje na to dojemný spot Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče, ve kterém vystupují lidé jen krátkou dobu před svou smrtí. Video dojímá celé Česko, za dva dny na Facebooku ho zhlédlo už více než 160 tisíc lidí.
Umírajícím umí pomáhat hospice, v nemocnicích péče pokulhává, o smrti se tam mluví s pacientem na chodbě nebo před ostatními lidmi, říká vedoucí Centra paliativní péče Martin Loučka. Komplikovaný je podle něj už jenom fakt, vysvětlit lékařům v nemocnici, k čemu může být paliativní tým prospěšný. Zdůrazňuje, že umírajícímu je důležité dát najevo, že ho neházíme přes palubu, ale že jsme tady pro něj a budeme s ním až do konce.
Město chystá pro bezdomovce místo k dlouhodobému léčení a důstojné smrti. Lidé, kteří se na ulici často dostali už v devadesátých letech, přicházejí do věku, kdy se potýkají s vážnými chorobami. Ale kvůli životnímu stylu, časté absenci dokladů, někdy i neschopnosti jednat s úřady nezapadají do systému zdravotní péče.
