ČR; zábava; folklor; Vánoce; Lidečko. Mikuláš, čert,

Ve dvanácti obcích se kolem svátku svatého Mikuláše prohánějí čerti v ovčích kůžích, ověšení zvonci, ozdobení rohy z beranů, krav či koz a často i ježčí kůží.

Celé dění začíná pod Čertivými skalami v Lidečku, odkud čertovská družina symbolicky „vylézá na svět“, aby vykonala svou tradiční povinnost.

Každá vesnice má přitom své vlastní pojetí čertovské masky, někde jsou pestře malované, jinde vyloženě děsivé. Skupiny doplňují postavy jako koníci, kobyly, smrtky neboli krkaně, nosiči, prďové a další.

Součástí pekelného průvodu je i důstojná postava Mikuláše, nazývaného často jen Svatý. Na anděly tu děti obvykle nenarazí, ti se objevují jen výjimečně.

Podle etnografů sahá tento obřad až do dávnověku a dodnes si zachoval divokou, nepřikrášlenou podobu starých časů.

Kdo někdy zažil pravé valašské čerty, pochopí, že Mikuláš sem byl připojen spíš kvůli víře a dětem než jako hlavní postava celé tradice.

Průvody masek totiž mají představovat spíše kult plodnosti a snad mystické ochrany v takzvaném temném období roku.

I když právě děti jsou po celou dobu obchůzek hlavními průvodci čertovských skupin, které je mají za úkol nahánět. Už od malička se navíc chlapci oblékají do napodobenin masek tzv. velkých čertů, aby proháněli ty mladší a především "cérky", jak se na Valašsku dívkám říká.

Čerti na Hornolidečsku jsou rodinným stříbrem v pokladnicích jednotlivých vesnic. Jejich obyvatelé jsou na svou tradici patřičně hrdí a nedají na své masky dopustit. V každé dědině můžete slyšet: „Naši čerti sú nejpěknější." V některých vesnicích se kolem tzv. létání čertů uchovala i spousta pohádek a vyprávěnek.

Například v Lužné, kde chodí přesný počet masek, každý ví, jaký má která postava v průvodu úkol: „Smrtka zebere, dá Svatému a ten bílý koník odnese do nebe. A ti zas, co je Čert, ten zebere, dá Nosičovi do pytla a dá ho černému Koňovi a on ho donese do pekla."