Schillerová s Babišem šli proti expertům. Penzijní reformě hrozí, že noví klienti nepřijdou
- Změny penzijního spoření navržené vládou jdou většinou dobrým směrem, výjimkou jsou jen poplatky.
- Jejich razantní snížení bylo politickým rozhodnutím, na odborníky se kabinet neohlížel.
- Český systém není povinný jako v jiných zemích, ale dobrovolný. Proto potřebuje neustále lákat nové účastníky. Na to ale už nebudou peníze.
Vláda vede už několik měsíců boj s penzijními společnostmi o výši poplatků, které hradí účastníci důchodového spoření. Kabinet trvá na tom, že poplatek za zhodnocení majetku klienta zcela zanikne a poplatek za správu klesne o polovinu. V takové podobě je však podle správců fondů systém neudržitelný. Zásadní je přitom podle šéfa Asociace penzijních společností Radka Moce odvážnější přístup lidí ke spoření, poplatky mají o řád menší vliv.
Až do začátku června, kdy ministryně financí Alena Schillerová spolu s premiérem Andrejem Babišem představila reformu penzijního spoření, se zdálo, že naleznete s vládou v otázce snížení poplatků kompromis. Je od té doby situace neprůchodná?
Je pravda, že jsme byli s ministerstvem financí v kontaktu. Po představení reformy vnímáme, že se zatvrdilo a trvá jen na půlprocentním základním poplatku za správu majetku. S námi se o tom nebaví. Komunikujeme spíše technické, nepolitické detaily. Například přesné nastavení takzvané strategie životního cyklu, tedy odvážnějšího investorského přístupu účastníků zhruba do padesáti let s následným přestupem ke konzervativnější formě spoření. Zavedení této strategie je podle mě vůbec nejdůležitější věc, která se do chystaných změn dostala.
Důvodem je to, že lidé budou mít vyšší výnosy?
Tato strategie posouvá český třetí důchodový pilíř do skutečně funkčního modelu. Pokud bude člověk účastníkem systému po celý svůj produktivní věk, nashromáždí dostatečně velkou částku, která mu spolu se státní penzí z prvního pilíře zajistí jako seniorovi důstojný život. Když si bude například spořit 1100 korun, může se započítáním státní podpory dosáhnout až na tři miliony.
Dalo by se vyčíslit, kolik z konečné naspořené částky vygeneruje strategie životního cyklu, a kolik vládou navrhované snížení poplatků, které je podle Schillerové zásadní?
Jsou čtyři hlavní prvky. Výše měsíční úložky, příspěvek od státu a případně od zaměstnavatele, poplatky, ona strategie a délka spoření. Zásadní je odvážnější přístup na začátku a včasné zahájení spoření ideálně mezi dvacátým a třicátým rokem věku účastníka. Poplatky mají o řád menší vliv, jakkoliv je pravda, že nižší poplatek je pro klienta výhodnější.
Podle penzijních společností celá reforma stojí a padá na poplatcích. Předložili jste odbornou studii, podle níž by dosavadní správní poplatek ve výši jednoho procenta mohl klesnout pouze na 0,82 procenta. Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu IDEA, s jehož doporučeními kabinet pracuje, navrhl snížení na 0,65 procenta. Máte informace, proč šla vláda ještě dál a navrhuje jen půl procenta?
V zásadě lze říct, že námi předložená studie společnosti EY a závěry institutu se zásadně neliší. Kdyby byl poplatek 0,65 procenta, penzijní společnosti by hospodařily zhruba na hranici takzvané černé nuly, jakési čáry ponoru. Nebyly by v zisku, ale ani ve ztrátě. Zpočátku by živořily, ale postupem času by se zřejmě dařilo získávat více klientů, systém by byl robustnější. Po určitém náběhovém období postupného snižování poplatků, které institut navrhoval v délce tří let, bychom mohli být ve velmi mírném zisku. Nicméně rozdíl mezi 0,65 procenta a 0,5 procenta je obrovský.
Znáte důvod tohoto snížení?
Podle našich informací s původním poplatkem ve výši 0,65 procenta počítalo i ministerstvo financí. Poslední týden před prezentací reformy ale razantně změnilo názor a přišlo s oním půlprocentem. Zda zasáhl například premiér Babiš nebo někdo jiný, netuším. Bylo to čistě politické rozhodnutí.
Problém je v tom, že penzijní společnosti nebudou schopny vytvářet zisk?
Problém je širší a nejde jen o zisky správců penzijních fondů. Když vláda učinila politické rozhodnutí bez ohledu na odborné studie a analýzy, může se trefit tak nízko, že celá reforma i třetí důchodový pilíř zkolabují. Systém nemůže být nastaven tak, aby se penzijním společnostem nevyplatil. Jejich akcionáři ho dotovat nebudou, takže nebude fungovat.
Z jakého důvodu může systém zkolabovat?
Pokud bude poplatek jen 0,5 procenta, vstup nových klientů do systému se dramaticky omezí. Poplatek nebude dostatečně vysoký na zapojení distribuce, tedy finančních poradců, kteří by lidi do nového nastavení systému přivedli. Nyní přichází každý kvartál sto tisíc účastníků, z toho 95 procent získáváme aktivním náborem prostřednictvím právě finančních poradců, kterým vyplácíme zákonem zastropované provize. Tento distribuční model ale z důvodu zásadního snížení poplatků skončí, poradci zadarmo pracovat nebudou.
Vláda hodlá vést kampaň sama.
Sám stát lidi přesvědčovat nezvládne. Dvacátníci neusínají a neprobouzejí se s myšlenkou, jak se zajistí na budoucí důchodový věk. Ostatně z vyjádření vládních představitelů jsme vyrozuměli, že s aktivní rolí penzijních společností, které budou edukovat a nabírat mladé, počítají. Jenže navrhovaná výše poplatku to bohužel neumožňuje.
Jiné možnosti nejsou?
Platíme si například různé kampaně, ale ty stojí stejně jako poradci. Ostatní nástroje moc nezabírají.
Schillerová říká, že musíte začít hospodařit jinak a hledat úspory. To není řešení?
Už teď šetříme pomocí digitalizace různých agend. Jsme schopni dále snižovat provozní náklady. Problém je ale v tom, že jsou výrazně nižší než výdaje na distribuci. Úspory nám tedy nepomohou. Stávající poplatky za výkon a správu tvoří veškeré naše příjmy, žádné jiné nemáme. Nyní má první poplatek úplně zaniknout a druhý výrazně klesnout. Stát nám v podstatě říká, co máme vyrábět a prodávat a za jakou cenu. A teď ji sníží natolik, že nám nepokryje ani výrobní náklady.
Říkáte, že se penzijní společnosti dostanou do minusu. Znamená to, že ty menší, které nemají za zády banky, zkrachují?
Penzijní spoření určitě nezkrachuje. Stávající klienti budou pokračovat a o peníze nepřijdou. Pouze se velmi zásadně omezí příliv nových účastníků. To je přitom přesně to, co vláda nechce. Naopak jich hodlá přilákat co nejvíce.
Teď to směřujeme k tomu, že se systém zapouzdří. Jak se zachovají penzijní společnosti, nechci komentovat. Některé mohou skončit, protože už tento byznys nebudou moci rozvíjet. Jiná společnost pak převezme jejich klienty. Může tedy docházet ke konsolidaci. Nicméně ten, kdo je ve třetím pilíři, se nemusí ničeho obávat. Že by někdo zbankrotoval, se určitě nestane.
Souhlasíte s argumenty, že si české penzijní společnosti ve výši poplatků téměř nekonkurují?
Není to pravda. Kdybychom si nekonkurovali, všechny penzijní společnosti by klientům účtovaly zákonem stanovené maximální poplatkové stropy. To se neděje. Sedm z devíti společností působících v Česku si nejvyšší možné poplatky neúčtuje.
Podle vlády je penzijní spoření ve většině zemí Evropy výhodnější. Nejsou hlavním viníkem právě vysoké tuzemské poplatky?
Zmíněný institut a také vláda při srovnávání Česka s jinými zeměmi zaměňují druhý a třetí penzijní pilíř. To je dost zásadní, protože druhý je povinný a třetí dobrovolný. Oba typy spoření není možné srovnávat hlavně proto, že u povinného spoření není nutné vynakládat prostředky na distribuci. Nemusíte nikoho přesvědčovat o výhodách spoření na důchod, provádět aktivní nábor nových účastníků.
A když se porovnají třetí důchodové pilíře, Česko je na tom jak?
Když porovnáme to, co porovnávat lze, tedy dobrovolné spořicí pilíře, výnosnost toho českého je průměrná. Je samozřejmě lepší být nadprůměrný. Toho lze dosáhnout právě strategií životního cyklu a včasnějším zapojením mladých lidí. A nepopírám, že zafungovat může i rozumné snížení poplatků. Tomu jsme se nikdy nebránili. Ale musí být takové, aby třetí pilíř mohl fungovat a penzijní společnosti zvládaly přivádět do systému dostatečný počet nových klientů. Myslím, že kdyby byla zvolena přiměřená výše poplatku, může být český systém jeden z nejlepších v Evropě.
