Ze všech novin se na nás valí informace o tom, který makléř doporučuje držet akcie bank a který naopak vybízí k jejich prodeji. Veškeré podobné rady jsou zpravidla bezcenné, stejně jako jejich služby. Nevnucujte někomu peníze když nemusíte. Máte-li doma přebytečné finanční prostředky a nevíte co s nimi, určitě přemýšlíte co dál. Přemýšlíte o to intenzivněji, máte-li již dávno založené stavební spoření, penzijní připojištění se státním příspěvkem nebo kapitálové životní pojištění. Pokud tedy již není k dispozici instrument, který by nabízel kromě běžného tržního výnosu také neběžný a, přiznejme si, zcela netržní výnos navíc, je třeba ohlížet se po dalším způsobu zhodnocování svých úspor. Mnoho lidí právě v takovémto případě využije služeb nejrůznějších makléřů, kteří na burzovních obchodech zpravidla nikdy neprodělávají a jejich bohaté zkušenosti jsou pro Vás zárukou, že právě tento frajer v košili a kravatě nejlépe ví, který titul v příštím týdnu, měsíci nebo roce půjde nahoru. Takový makléř bývá zpravidla suverén a burzovními bitvami ostřílený světák. S jeho neomylností to ale nebude zas až tak žhavé. Obchodování na burze představuje hru. Ta má, jako většina ostatních her, své výherce a své poražené. Pokud si někdo myslí, že stále vyhrává, tak mu zpravidla neslouží paměť nebo má velké štěstí. Může se mi stát, že hodím třikrát po sobě na kostce šestku. To ale zdaleka neznamená, že bych ji měl hodit i po čtvrté. Ať již budu hrát tenis, dámu nebo mariáš, vždy musí být stejné množství vítězů jako poražených. Tedy alespoň v peněžním vyjádření. Stejně jako je nepravděpodobné, že někdo bude neustále pouze vyhrávat, je i nepravděpodobné, že člověk "projede co může". Burzovní hra se dá totiž daleko lépe přirovnat k ruletě nebo k nějaké jiné kratochvíli hazardního typu - tedy výsledek hry by neměla ovlivnit schopnost, ale náhoda. To burzovní makléři zpravidla odmítají. Spousta z nich je ochotná vyprávět zaručené bajky o periodicky se opakujících zákonech burzovního obchodu, na kterých vydělají jen ti nejrychlejší. Zde je ale nutné podotknout, že burzovní makléř bývá zpravidla placen provizemi ze zprostředkovaných obchodů, nikoliv z dosaženého zisku. Proto je také ochoten každého přesvědčovat o svých úspěších a o tom, jak je problematika obchodování na burze náročná a jak ji běžný smrtelník takřka nemůže pojmout. Výsledkem má být přirozeně situace, kdy okouzlený a přesvědčený klient s vědomím určitého rizika svěřuje své peníze na slovo vzatému odborníkovi, v jehož péči budou bezpečnější, než kdekoliv jinde. Přirozeně mezi makléři odborníci na danou problematiku jsou. Jsou mezi nimi ale i lidé bez patřičného vzdělání, kteří se pouze koukají celý den na křivky do monitoru a o zákonech efektivních trhů nevědí zhola nic. Není výjimkou, že mezi takovéto makléře patří rekvalifikovaní zedníci nebo zámečníci. Se vší úctou ke zmíněným profesím si troufám říct, že já bych jim své peníze nesvěřil. Dalším úskalím investování prostřednictvím burzovních makléřů je fakt, že pokud finanční trhy fungují efektivně, nemá nikdo z nich šanci nadprůměrně a dlouhodobě vydělat i v případě, že má deset doktorátů z ekonomie. Je dokonce zajímavé, že investiční výnosy laureátů Nobelových cen zpravidla nebývají o moc vyšší, než výnosy ostatních aktérů trhu. Podobné tvrzení bylo již nesčetněkrát odůvodňováno řízenými experimenty, kdy svěřené peníze investoval místo makléře opičák. Zajímavé bylo, že se často takový opičák dostal k lepším výsledkům, než jeho renomovaní kolegové. Z uvedeného by tedy mělo plynout jediné. Máte-li přebytečné peníze a chcete je investovat na burze, dělejte to sami. Popř. si kupte podílové listy některého z investičních fondů. Nikdy ale nechoďte za makléři, kteří budou za tučné provize prodělávat za vás. Nebo si snad při hraní Člověče nezlob se platíte odborníka na házení kostkou?