Do 15. února mohou zaměstnanci prostřednictvím svého zaměstnavatele požádat podle § 15, odst. 13, zákona o dani z příjmů (ZDP) o odečtení loňského zaplaceného pojistného na soukromé životní pojištění a to až do výše 12000 korun. Daňový odpočet lze uplatnit vždy až po skončení zdaňovacího období, tj. roku (letos vůbec poprvé, za rok 2001). Při částce nad 12000 korun už není na odpočet nárok. A pozor, daňové úlevy se netýkají rizikového životního pojištění. Základní formou životního pojištění (ŽP) je "klasické" rizikové ŽP pro případ úmrtí v tzv. pojistné době. Pokud pojištěný zemře v době trvání pojistky, dostanou pojistku pozůstalí; pokud dožije konce pojistné doby smlouva končí bez dalších nároků. Tento typ ŽP nebývá častý a používá se především ve prospěch věřitelů (hypotéky) jako záruka. A - ještě jednou pozor! - nevztahují se k němu žádné daňové úlevy. Nejčastějšími typy ŽP však jsou: * kapitálové ŽP (spořící), případně * investiční ŽP (spořící, sám klient určuje kde a jak spořit) a * velmi diskutované důchodové ŽP (jedná se vlastně o klasické spoření na důchod) Kapitálové ŽP je dlouhodobá záležitost. V prvních letech si totiž pojišťovna účtuje "své" náklady (uzavření pojistky, pokrytí rizika) a teprve až v dalších letech zvyšuje klientovi tzv."kapitálotvornou" část. Pojistka proto přináší klientovi určitý výnos až později a nevyplácí se ji proto brzy vypovídat. Vlastní výnos se skládá ze dvou částí: 1. technické úrokové míry, která je stanovena zákonem o pojišťovnictví na 4%. Je to tedy minimum, které pojištění vynese a 2. podílu na výnosu z rezerv ŽP. Jeho výše závisí na investiční obratnosti pojišťoven a jejich hospodaření Investiční ŽP je obdobné kapitálovému, pouze rezervotvorná část pojistky není investována přímo pojišťovnou, nýbrž je vložena do klientem vybraného otevřeného podílového fondu. Důležitým předpokladem - často si ho klienti pojišťoven neuvědomují! - pro daňový odpočet je splnění dvou základních podmínek: (1) trvání smlouvy alespoň 60 měsíců a (2) dosažení věku 60 let. Pokud klient podmínky nedodrží musí všechno, podle § 15, odst.13, ZDP, potažmo § 10 téhož zákona, vrátit. Je to tedy podobné jako u penzijního připojištění. Zvláštní roli hraje u ŽP zaměstnavatel a je dobré si jeho roli uvědomit. Může, ale opět nemusí, vstoupit "do hry" - v případě, že smlouva splňuje zákonné požadavky, viz výše - tzv. nepeněžním plněním (z pohledu zaměstnance nepeněžním příjmem), kterým je pojistné na ŽP. Takové nepeněžní vydání - až do výše 8000 korun za rok - je pak pro zaměstnavatele podle § 24, odst. 2, písm. zo), ZDP daňovým výdajem. Z pohledu zaměstnance se nic nemění (odečítá si z loňského zaplaceného pojistného příslušnou částku až do výše 12000 korun). Nad 12000 korun ročně sice už nemá zaměstnanec na daňový odpočet nárok, ale u pojistného na sociální a zdravotní zabezpečení se nic nemění a tak se částka nad 12000 korun dále zdaní jako "normální" mzda. U zaměstnavatele je to jinak, ten už musí další výdaj hradit ze zisku. Další výhodou "zaměstnavatelské" úlevy je, že osvobození od daně nezaniká ani v případě pozdějšího porušení stanovených podmínek a je ji možné využít s úlevou předešlou a navíc lze osvobození využít u více zaměstnavatelů najednou.