Český finanční trh jen pomalu vstřebává výsledky voleb. Jednoznačně pozitivní dopad měly volby na pražskou burzu. Vítězství sociálních demokratů, kteří v posledním období před volbami uskutečnili sérii privatizací, totiž povzbudilo akcionáře k nadějím, že další na sebe nenechají dlouho čekat, což vyhnalo cenu řady akcií vzhůru. Optimismus tak na burze kalily jen úvahy, že případná vláda složená z ČSSD a Koalice bude příliš slabá a tedy nejistá. Naproti tomu reakce obchodníků s korunou byla přesně opačná: prvotní nedůvěra ve stabilitu vlády a rozčarování z vysokého procenta pro komunisty prudce rozkolísala okamžitě po začátku obchodování kurz koruny. Nicméně již během dne bylo možno pozorovat postupné uklidňování nervozity, která do konce týdne pravděpodobně vymizí zcela s tím, jak si budou investoři postupně uvědomovat, že z ekonomického pohledu ve skutečnosti volby nepřinesly žádnou převratnou změnu. Proto stále trváme na názoru, že koruna zůstane po volbách stabilní a jakékoliv dnešní výkyvy jsou jen krátkodobé. I o další dnešní rozruch se postarala vláda, ačkoliv v tomto případě ta předchozí. Podle ministerstva financí se totiž vládní dluh ke konci 1. čtvrtletí letošního roku zvýšil na 358,4 mld. Kč z 345 mld. Kč na konci loňského roku. Meziročně tedy vzrostl o vysokých 83,7 mld. Kč. Zvýšení vládního dluhu je způsobeno tím, že státní rozpočet počítal s některými mimořádnými příjmy, z nichž se však dosud nepodařilo v prvním čtvrtletí žádný naplnit. Podle Vladimíra Špidly by se měly deficity veřejných financí přiblížit nule až v roce 2007. Je pravdou, že prozatím skutečná výše tohoto deficitu akutním problémem není (pro konec roku 2002 by měl dosáhnout podle propočtu ministerstva zhruba 20% HDP), protože Maastrichtská kritéria nám stanoví, že nesmí překročit 60% HDP. Nicméně varující je zejména rychlost zhoršování veřejných financí. Zejména za situace, kdy ekonomika roste solidním tempem, je sestavování deficitního státního rozpočtu zcela neužitečné. Navíc je podstatná část prostředků ze státního rozpočtu směřována na neproduktivní sociální výdaje, a jen zanedbatelně se tak podílí na další podpoře ekonomického růstu.