Rozhodnete-li se investovat peníze, zaléží vám samozřejmě na zisku. O zisk jde však také společnosti, prostřednictvím které investujete. Nemůže se jednat střet zájmů? 


Podíváme-li se na činnost téměř kteréhokoliv subjektu finančního trhu, po určité chvíli zjistíme, že jeho činnost je mírně rozporuplná. Na jedné straně se snaží poskytovat klientovi nejvýhodnější produkt, ale na straně druhé se snaží pouze maximalizovat svůj zisk. Jak je tomu konkrétně u jednotlivých hráčů na finančním trhu? O co se snaží?

Burzovní makléři (brokeři)

Obchodníci s cennými papíry zprostředkovávají obchodování na kapitálovém trhu. Většinou si účtují  poplatky při nákupu i při prodeji cenných papírů. Poplatky se u jednotlivých obchodníků značně liší (rovněž v závislosti na trhu na kterém chceme obchodovat). Americké akcie lze tak například nakoupit jak za 30 dolarů, stejně tak však za 5 dolarů. V zájmu obchodníka s cennými papíry však je, aby byl maximalizován počet realizovaných transakcí, čímž maximalizuje svůj zisk.

Zisku obchodník dosahuje vždy naprosto nezávisle na tom, zda na jednotlivých obchodech vyděláváme, nebo proděláme. V praxi tedy jde o to, aby se peníze neustále "točily" mezi jednotlivými akciovými tituly podle aktuální nálady na trhu. Obchodníci tedy disponují často vlastním "informačním servisem", který vede k závěrům typu "očekáváme korekci", "očekáváme růst" a podobně, jejichž cílem je vliv na psychiku investorů. Jedná se v drtivé většině o pouhé spekulace, přičemž v praxi se ukazuje, že držení akcií krátkodobě je jednou z nejrizikovějších činností a v kombinaci s poplatky také relativně nákladnou. Disponujeme-li prostředky v řádově desetitisících korun, pak je investice do konkrétních akciových titulů velmi riziková a už samotná existence makléřských poplatků redukuje možný zisk. Proto je výhodnější zvolit jinou alternativu, jako například akciové fondy. Tvorba akciového portfolia má smysl tehdy, můžeme-li investovat poměrně vysoké částky, řádově statisíce.

Finanční poradci vázáni na finanční instituce

Finanční instituce se snaží prodávat své produkty buď přímo na svých pobočkách, nebo prostřednictvím sítě svých "finančních poradců", kteří jsou vyškoleni k prodeji několika málo produktů konkrétní finanční instituce. Protože jsou poradci placeni provizemi (v drtivé většině), je v jejich vlastním zájmu výši poplatků maximalizovat. To se v konečném důsledku projevuje tím, že jsou klientům nabízeny jedny z nejdražších produktů na finančím trhu, bez ohledu na jejich přínos pro konkrétního klienta. Klienti tak často končí s velice "záludnými" a nevýhodnými produkty.

Jedním z nejvýnosnějších produktů pro "poradce" je kapitálové životní pojištění, které se proto snaží nabízet všem, bez ohledu na potřebnost a výhodnost. Finanční poradce tohoto typu nemůže být objektivní, protože jeho výdělek je zcela vázán na produkty, které prodává, címž se dostává do zrádné smyčky, krajně nevýhodné pro klienta. Výhodnější je proto profesionální finanční poradce.

Profesionální finanční poradci

Profesionální finanční poradci by měli představovat nezávislost na konkrétní finanční instituci a jejích produktech. Měli by se snažit zprostředkovávat klientům skutečně objektivní a nezávislý servis. Jejich zdrojem příjmů jsou právě poplatky (ať již jednorázové, nebo paušální), proto by neměli být vázáni na výši provize při zprostředkování daného produktu. Obecně tomu tak však být nemusí a z nezávislého finančního poradce se může vyklubat zcela obyčejný agent finační instituce. Navíc u nezávislého finančního poradce hrozí riziko, že si bude účtovat více, než je hodnota, kterou klientovi přinesl. To však závisí zcela na konkrétní situaci.

Podílové fondy 

Na první pohled jsou  podílové fondy bezkonfliktní, ale nemusí tomu tak vždy být. Ponechme stranou fondy peněžního trhu a dluhopisové fondy, které značně omezují pole působnosti portfolio manažera a podívejme se na akciové fondy, do kterých v současné době opět začínají znovu proudit peníze.

Zdrojem příjmů fondů jsou poplatky vstupní, správcovský a výstupní. Aby fond maximalizoval svůj zisk, musí se snažit maximalizovat objem spravovaných prostředků. Využívají proto rovněž síť investičních poradců, kteří mají zpravidla velmi povrchní znalosti o fungování kapitálového trhu.

Další riziko fondu se skrývá u samotného portfolio manažera, který je v některých případech odměňován na základě výkonnosti fondu. To vede některé portfolio manažery k agresivní správě portfolia, čímž se snaží dosáhnout vyšší výkonnosti a překonat tak daný akciový index (který měří výkonnost "celého" trhu). Z dlouhodobého hlediska si však právě pasivně spravované fondy (které se "vezou" s trhem) vedly lépe, než fondy aktivně spravované - situace se tak může obrátit proti samotnému klientovi, který je nakonec znevýhodněn. Správcovský poplatek u akciových fondů obvykle osciluje kolem hodnoty 2%, přičemž vstupní poplatek se může vyšplhat i k hodnotám kolem 5 %.

Co si tedy vybrat?

Obecná odpověď samozřejmě neexistuje. Jak je vidět, téměř všude se setkáme s jistou mírou střetu zájmu. Chceme-li nakoupit výhodný a kvalitní produkt, pak  bychom měli využít služeb profesionálního poradce, který by nám měl poskytnout skutečně nezávislý a odborný servis.

Na závěr uvádíme stručnou tabulku shrnující závěry v článku. Nutno podotknout, že v každé kategorii můžeme najít výjimky. Můžeme se tak setkat s brokerem, který nás vede k "dlouhodobému" držení akcií nebo s finančním poradcem pojištovny, který nám kapitálové pojištění nabídne pouze v opravdu opodstatněné situaci.