Vánoční svátky přinesly na globální měnové trhy klid. Trh převážně sledoval dramatický vývoj v Argentině a napětí mezi Indií a Pákistánem. Toto prostředí svědčilo euru, které v očekávání své hotovostní podoby posilovalo vůči většině měn. Výjimkou byly středoevropské měny, které vůči jednotné měně mírně posílily. První pracovní den roku 2002 tak česká koruna dokonce dosáhla na své nové historické maximum 31,54 CZK/EUR. Tento vývoj byl dán nejenom příznivými makroekonomickými čísly (ekonomika roste výrazně rychleji než v EU, zatímco inflace klesá), ale především očekáváním velkých privatizačních příjmů. Listopadový deficit obchodní bilance, který dosáhl jen 6,5 miliardy korun, neměl na kurz koruny prakticky žádný dopad, ačkoli se tato zpráva dá vyložit pro ekonomiku velmi pozitivně. Na relativně nízkém deficitu se podílela jak silná koruna (tedy levné dovozy) tak i nízká cena ropy na světových trzích. Svou roli sehrály i vzrůstající exportní kapacity, které s sebou přináší většina zahraničních investic. Spíš než makroekonomické ukazatele však bude mít kurz koruny ve svých rukách vláda a centrální banka. Obě instituce by se totiž měly sejít 8. ledna za jednacím stolem a dohodnout, co učinit s privatizačními příjmy tak, aby se vláda nemusela před volbami příliš uskromnit a zároveň aby to nevedlo k dalšímu posílení domácí měny. Největší zajímavostí posledního týdne roku 2001 bylo jednoznačně zavedení hotovostního eura. Prvního ledna 2002 mohli totiž občané Evropské měnové unie (EMU) poprvé platit novými euro bankovkami a mincemi. Z pohledu finančních trhů sice o nic nešlo, protože s bezhotovostním eurem se již obchoduje od 4. ledna 1999, z pohledu každého z 300 milionů občanů v unii to byla ale citelná změna. Příchodem roku 2002 se podařilo uvést v život projekt, o kterém mnoho euroskeptiků pochybovalo. Zatímco turisté si hotovostní euro odváželi domu jako suvenýr, bezhotovostní euro, se kterým se obchoduje na devizových trzích, mezitím systematicky posilovalo po celý týden. Důvodů bylo hned několik. Tím prvním a nejdůležitějším bylo davové nadšení, kdy si lidé žijící v EMU běželi vybrat hotovost z bankomatu, což se přeneslo i na investory, kteří začali skupovat euro. Druhým faktorem byla propaganda představitelů unie v čele s guvernérem ECB Wimem Duisenbergem, kteří opakovaně prohlašovali, že euro je dlouhodobě podhodnocené a nerespektuje sílu evropské ekonomiky. Třetím důvodem byly spekulace, zda některé Asijské centrální banky nerozšíří podíl eura ve svých devizových rezervách. Zatímco hladké zavedení hotovostního eura se dá považovat za politický úspěch, bouřlivá situace v Argentině se dá označit za politický neúspěch, když žádná z dosavadních hospodářských reforem nedokázala vyvést zemi z krize, aniž by se zvýšil děsivě vysoký zahraniční dluh země (132 miliard dolarů). Vše začalo ještě před vánocemi, kdy prezident Fernando de la Rua opustil úřad, zatímco na ulicích hladové davy rabovaly obchody. Tím se k hospodářské krizi přidává i krize politická, kdy se v průběhu dvou týdnů v úřadu vystřídají tři prezidenti. Nejnovější prezident Eduardo Duhalde však plánuje razantní reformu, když jako první začal veřejně uvažovat a zrušení současného měnového režimu (currency board) či jeho úpravě. Tato úprava by s sebou měla přinést devalvaci, kdy by se za jeden dolar platilo 1,4 pesa místo současného jednoho. Peso by prý také mohlo být vázáno na další měny a nejen na dolar, jako tomu bylo až doposud. Přesné informace o hospodářských reformách budou však zveřejněny teprve v pátek 4. ledna. Z krátkodobého pohledu tato reforma nepřinese nic dobrého. Devalvace vytvoří velmi silné inflační tlaky a zrušením pevné vazby na samotný dolar vznikne pro argentinské subjekty kurzové riziko, které až doposud neexistovalo. Kurzové riziko zde bude o to nepříjemnější, že většina obyvatel vydělává v pesos, přičemž půjčky má v dolarech, které se v Argentině běžně používají vedle domácí měny. Zatímco devalvace spolu s inflací sníží běžným lidem reálné příjmy, jejich dluhy relativně vzrostou. K tomu všemu jsou jejich úspory v bankách částečně zmraženy. Největší hrozbou do budoucna zůstává možnost přenesení krize i do dalších zemí. Jako nejpravděpodobnější se zdá Hong Kong, který je založen na podobném měnovém režimu jako Argentina. To by pak mohlo vést k celé vlně krizí na všech rozvíjejících se trzích. Česká ekonomika se však zdá být vůči takové nákaze imunní. Vladimír Pikora