Domácí finanční trhy stále ještě žijí včerejším snížením úrokových sazeb. Koruna se tím dostala mezi dvě mlýnská kola. Na jednu stranu zde jsou tržní síly, které stejně jako v minulých měsících tlačí korunu k silnějším hodnotám a na druhou stranu se projevuje i strach z intervence, který tlačí korunu k slabším hodnotám. Koruna se proto pohybuje ve vlnách nahoru a dolů. Oslabování však převládá. Nikdo si přitom nemůže být jistý, zda za tím nestojí samotná centrální banka. Ta sice tvrdošíjně odmítá komentovat skryté intervence, nicméně dnes zveřejněná desetidenní bilance ČNB z období mezi 11. až 20. červencem jasně ukazuje nárůst devizových rezerv o 150 milionů eur, což si lze nejlépe vysvětlit jako dopad skrytých intervencí. Tato statistika tak ukazuje, jak výhodným nástrojem je tento druh intervence. Za 150 milionů EUR se totiž v daném období ČNB podařilo oslabit domácí měnu o korunu a osmdesát halířů, zatímco v přímých intervencích se jí nepodařilo za přibližně 300 milionů oslabit korunu ani o polovinu. Čtyřnásobně vyšší účinek skrytých intervencí tak žene trh k dalším minimům. Intervence jsou přitom ode dneška pro centrální banku daleko zajímavější než doposud, když jí náklady na sterilizaci sklouzly pod úroveň úročení devizových rezerv. Devizový trh si proto na strach z intervencí bude muset zvyknout. Na druhou stranu bude zajímavé sledovat, kolik investorů začne spekulovat na intervence. Koruna tak bude v nejbližších dnech velice nestabilní, bez jednoznačného trendu. Díky intervencím (či alespoň strachu z něj) však bude převažovat oslabování. Zatímco koruna ztrácela, dolar získával. Z velké části to přitom bylo dáno tím, že se americké fondy opět snažily redukovat své ztráty uzavíráním výnosných pozic na zahraničních trzích a převáděním volných prostředků domů. Dolar se tak nyní pohybuje těsně pod paritou s eurem, které zcela ignorovalo zprávu, že portugalský rozpočtový deficit překročil strop stanovený Evropskou měnovou unií.