Dnes zveřejněné statistiky potvrdily to, co jsme již delší dobu tušili, tedy že rozdíly v odměňování zaměstnanců rostou. Aritmetický průměr se tak vzdaluje od běžné mzdy. V roce 2002 kvůli tomu téměř dvě třetiny zaměstnanců pobírali podprůměrnou mzdu a jen jedna třetina nadprůměrnou. Nejčastěji se přitom mzdy pohybovaly mezi 14 a 15 tisíci korun. Záleželo ale samozřejmě na místě a vzdělání. Pohlaví nebylo tak důležité, jak se často míní. Mzdy měřené pomocí mediánů byly totiž u mužů a žen daleko bližší než mzdy měřené pomocí průměrů. Rozdíly ve výši mezd přitom statistika nevysvětluje diskriminací krásnější poloviny lidstva, ale tím, že ženy zastávají daleko méně míst v managementu a často pracují v odvětvích s nízkými příjmy, jako jsou školství a zdravotnictví. Nejvyšší mzdy byly v Praze. To bylo dáno zejména tím, že v hlavním městě je jiná struktura poptávky po práci a požaduje se zde proto daleko více lidí s vyšším vzděláním. To se přitom podle statistiky velmi cení. Zatímco lidé se základním vzděláním mají průměrnou hrubou mzdu jen těsně nad 12 tisíci, zaměstnanci s maturitou berou již více než 18,5 tisíce. Nejvíce si vydělají vysokoškoláci. Zde jsou ale vysoké rozdíly. Zatímco bakaláři pobírají v průměru přes 20 tisíc, vysokoškoláci s ukončeným magisterským studiem mají již téměř 32 tisíc korun. Investice do pouhých dvou let studia se tak v průměru určitě vyplatí. I zde ale platí velké rozdíly. Mezi vysokoškoláky je totiž mnoho vrcholových vedoucích pracovníků, kteří posouvají nejčastější mzdu od mzdy průměrné. Očekáváme, že do budoucna se budou mzdové nůžky mezi profesemi ještě více rozevírat s tím, jak některá odvětví budou v rámci jednotné Unie k evropské mzdě směřovat rychleji než odvětví jiná. Jako celek se ale budeme ještě nejméně dvacet pět let pohybovat pod průměrem současných zemí EU. Obchodování s korunou vůči euru se dnes uklidnilo, když rozdíl mezi nejslabším a nejsilnějším kurzem dne nepřesáhl deset haléřů. Trh v současnosti postrádá nové informace a je tažen především technickými potřebami obchodníků. První pro trh důležité informace z makroekonomiky bychom se měli dozvědět ve středu, kdy bude zveřejněna inflace a nezaměstnanost. Zatímco u míry nezaměstnanosti očekáváme stagnaci na 10%, u meziroční inflace nás čeká mírný růst, kterým by měla skončit éra deflace. Makroekonomická čísla by proto měla působit na korunu velmi mírně pozitivně. Z pohledu následujících dvou týdnů tak bude nejdůležitější hlasování o státním rozpočtu. Teprve až schválení rozpočtu by totiž mohlo pro korunu představovat skutečný impuls k většímu posílení. Do té doby bychom se neměli výrazně vzdálit od hodnot, které jsme viděli v minulém týdnu. Vladimír Pikora