ODS představila revoluční návrh změn sociálních dávek. Zavádí tzv. rovnou sociální dávku. Podle návrhu by většina z nás měla od státu získat až 5 000,- Kč měsíčně. Jedná se o hazard, který povede ke kolapsu státního rozpočtu? Nebo se jedná o rozumný návrh? Jste pro rovnou dávku?
I příští rok mají sociální výdaje, které tvoří více než třetinu státního rozpočtu, opět výrazně stoupnout. Přestože se minulá vláda chválila za provedenou reformu veřejných financí, lze říci, že její záměr výrazně snížit sociální výdaje nevychází. Sociální systém státu je ve skutečnosti ohromný kolos, ve kterém pracují desetitisíce úředníků, a na který se nabalují další a další výdaje. Zdá se, že potřeby lidí na sociálních dávkách jsou nekonečné. Navíc sociální systém zneužívají lidé, kteří pracují na černo a žádnou sociální podporu nepotřebují.
Mohlo by se zdát, že na tak složitý a komplikovaný problém jako je sociální systém nemůže existovat jednoduché řešení. Přesto existuje. Zda by bylo tak jednoduché i v praxi, je otázka. Jedná se o tzv. "jednotnou sociální dávku", kterou hodlá po svém vítězství ve volbách prosadit nejsilnější opoziční pravicová strana.
Jaké jsou principy jednotné sociální dávky?
Hlavním principem této dávky je rovné postavení všech občanů v přístupu k sociálnímu zabezpečení a jeho čerpání. Dle návrhu by tak každý občan, který je nezaměstnaný, nebo pracuje za nižší než průměrnou mzdu, získal každý měsíc částku 5 000,- Kč (není ještě přesně stanovena). Tato dávka by nahradila všechny sociální dávky, kterých je v současnosti více než 50. Rovná dávka by tedy byla vyplácena místo podpory v nezaměstnanosti, sociálních dávek a nemocenských dávek a důchodů.
Revoluční a převratnou změnou je především to, že tuto částku by dostával skutečně každý občan, který pracuje za nižší než průměrnou mzdu. Částku 5 000,- Kč by tak získal například dlouhodobě nezaměstnaný, stejně jako živnostník či průměrný zaměstnanec. Možná se ptáte: Proč by zaměstnaný člověk měl dostávat ke svému platu ještě rovnou sociální dávku? Dle myšlenky jednotné dávky však i zaměstnaný člověk může o práci přijít, nebo může onemocnět - a právě jednotná dávka ve výši cca 5 000 Kč by mu měla umožnit se na tuto situaci připravit. Tato dávka se mu navíc vyplácí i v době jeho nemoci nebo nezaměstnanosti, a tudíž nezůstane bez minimálního zabezpečení.
Nutno dodat, že rovná sociální dávka by se nevztahovala na důchody, jejichž režim je výrazně odlišný.
Víte co vám dnes přináší naše FINANCE? Klikni a zjisti nejnovější informace ze světa financí!!
Zvýší jednotná dávka motivaci lidí k práci?
Otázkou je, zda je jednotná sociální dávka dostatečně vysoká i pro člověka dlouhodobě nezaměstnaného či jinak postiženého. Stejně tak je otázkou budoucnost lidí, kteří pracují a tuto dávku jednoduše použijí na svou spotřebu - a nikoli ke spoření, k investicím, nebo k jinému způsobu zhodnocení těchto prostředků.
Nelze popřít, že právě charakter rovné sociální dávky zvyšuje zodpovědnost lidí za svou budoucnost, což si bude muset každý uvědomit. Stejně tak bude obrovskou motivací pro nezaměstnané, aby si hledali práci: pro mnoho nezaměstnaných bude dávka ve výši 5 000 Kč velmi nízká. Pokud si však najdou práci a začnou pracovat, o tuto dávku nepřijdou, a naopak jim ještě zvedne úroveň jejich příjmů.
Tato skutečnost je velkým obratem oproti dosavadní praxi, kdy zaměstnaný člověk s platem blízko minimální mzdě má srovnatelný příjem s člověkem, který nepracuje a žije ze sociálních dávek.
Příklad: Vydělá-li dnes prodavačka s jedním dítětem např. 8 000,- Kč, zůstane jí po odečtení daní, socíálního a zdravotního pojištění něco málo přes 6 900,- Kč. Pokud do práce dojíždí, může se tato částka ještě výrazně snížit. Oproti tomu životní minimum, pro člověka s jedním dítětem je 6 610,- Kč. Toto minimum je dnes rozhodující pro výpočet sociálních dávek, na které má nezaměstnaný člověk nárok. Příjmy ze sociální dávek se tak dostávají téměř na úroveň čisté mzdy zaměstnance.
Pokud má nezaměstnaná rodina další děti, její příjem ze sociálních dávek se výrazně zvyšuje - často až na úroveň, kterou by její členové mohli získat v případě, že by pracovali.
Pokud by však platila rovná daň, zaměstnankyně by ke své čisté mzdě 6 900,-Kč získala dalších 5 000,- Kč rovné dávky. Její příjem by tak činil 11 900,- Kč a výrazně by překročil příjmy ze sociálních dávek.
(uvedený příklad je zasazen do současného daňového prostředí, v případě zavedení rovné dávky se však počítá se souvisejícím daňovými a sociálními změnami, které by zřejmě více zvýšily efektivitu uvedených opatření)
Lze říci, že právě současná praxe určení a výplaty sociálních dávek je nejvíce demotivujícím a deformačním prvkem současného sociálního systému. Člověk, který pracuje a je pro to ochotný obětovat své pohodlí, volný čas apod., se má často hůře, než člověk, který nemá o práci zájem a sociální systém zneužívá.
Může být jednotná sociální dávka solidární a spravedlivá?
V této souvislosti je třeba odmítnout námitku, že tento systém odstraňuje solidaritu bohatých s chudými. Nadále totiž bude platit pravidlo, že bohatý přispěje více, než chudší. Bohatý tak do sociálního systému zaplatí např. 15 000 Kč měsíčně, zpět však dostane pouhých 5 000 Kč. Naopak člověk, který zaplatí jen např. 2 000 Kč, nebo dokonce nic (pokud je nezaměstnaný), získá vždy stejně, tedy 5 000 Kč. Podle propočtů by byly náklady na jednotnou sociální dávku vysoké a odpovídaly by či mírně překračovaly náklady současného sociálního systému, které tvoří téměř 70 mld. Kč (bez důchodů).
Na druhou stranu by ale tento systém znamenal výrazné zjednodušení celého systému, který by mohlo obhospodařovat pouze minimum úředníků. Dalším velkým přínosem by bylo totální znemožnění zneužívání těchto sociálních dávek. To vše by znamenalo velké úspory.
Prosazení jednotné sociální dávky by se dotklo každého občana ČR, ať je v jakémkoliv postavení. Jedněm se bude zdát tento systém nespravedlivý, druhým spravedlivý a prospěšný. Faktem je, že takto koncipovaná sociální dávka neexistuje v žádné zemi na světě. Proto bude nutné o konkrétní podobě rovné sociální dávky ještě pečlivě diskutovat.
