Stavební spořitelny dostaly v prvoinstančním rozhodnutí rekordní pokutu (celkově téměř 500 mil. Kč). Kdo však tuto částku nakonec uhradí? Budou to opět klienti stavebních spořitelen, kteří opět přijdou zkrátka a kteří to vše nakonec zaplatí? Kolik je to bude stát? Nebo bude vše úplně jinak?

Jelikož se blíží konec roku, tradiční to čas pro zvýšenou aktivitu stavebních spořitelen pro lov nových duší, je třeba klientům předložit účet, aby měli představu, kolik je může stát jejich počínání, pokud se jim nepodaří zvrátit rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), který jim v prvoinstančním rozhodnutí udělil vysoké pokuty (celkově téměř 500 mil. Kč).

Náklady na klienta?

Tato situace byla již přetřásána z mnoha pohledů, avšak na ten nejdůležitější se pozapomnělo. Uložené pokuty jsme rozpočítali na klienty jednotlivých ústavů (byla využita čísla o počtu klientů ke konci roku 2003) a konečné výsledky zaokrouhlili na celé pětikoruny nahoru.

Nutno dodat, že rozhodnutí ÚOHS není pravomocné, protože stavební spořitelny využily svého práva a podaly proti němu rozklad, ve kterém existenci kartelové dohody popírají. Pokud neuspějí ani u předsedy tohoto úřadu Josefa Bednáře, mají možnost obrátit se na soud. Soudní přezkum však nemá odkladný účinek.

V rámci již podaných rozkladů, o kterých rozhoduje předseda ÚOHS, může být uložená pokuta jednotlivým ústavům snížena i zvýšena. V minulosti však byly pokuty pouze potvrzeny nebo sníženy.

Návrat k nízkým poplatkům?

Nutno dodat, že nedílnou součástí zmiňovaného rozhodnutí byla i povinnost návratu poplatků na úroveň z doby předtím, než začaly působit účinky kartelové dohody. To by s sebou přineslo i zrušení příplatků za úrokové zvýhodnění.

Lze se soudit?

V mezidobí však poplatky za vedení účtu stavebního spoření vzrostly již několikrát, a tak by se jednalo o jistě zajímavý právní případ. Pokud by totiž bylo prvoinstanční rozhodnutí potvrzeno, čímž by se stalo pravomocným, mohla by se celá masa jejich dosud klidných klientů obrátit na soud. Ostatně to sám potvrdil Josef Bednář v rozhovoru pro BBC: "Od 1. 5. letošního roku má každý spotřebitel, každý soutěžitel právo přímo domáhat se u soudu náhrady škody způsobené i protisoutěžními praktikami, například konkurentem, jiným soutěžitelem" Pravomocné rozhodnutí ÚOHS by bylo jistě pádný důkazem.

Dilema dozoru

Všechny dozorující orgány mající na starosti instituce s širokou klientelou fyzických osob (banky, stavební spořitelny, investiční společnosti, kampeličky apod.), jsou v nelehké situaci. V případě, že shledají pochybení, které se musí řešit uložením pokuty, je totiž jasné, že uloženou sankci ve svém důsledku zaplatí jejich klienti. Toho si je vědom i ÚOHS, když ústy svého předsedy praví: ".. primárním cílem rozhodnutí ÚOHS není trestat vysokou pokutou toho, kdo porušil zákon. Hlavním smyslem je, aby netrpěl řadový občan a aby se minimalizovaly dopady protisoutěžního chování. Proto i rozhodnutí týkající se stavebních spořitelen obsahuje nápravné opatření, jehož cílem je odstranit protisoutěžní stav a navrátit podmínky do situace, kdy fungoval trh."

O slibech se už nemluví?

V souvislosti s touto kauzou se objevily návrhy, jak zavést větší prvek soutěže do stavebního spoření. Jedním z nich byla i možnost přestupu k jiné stavební spořitelně se zachováním již dosažené státní podpory. Tato snaha jakoby se ztratila z mediální scény. Možná však dojde na cenovou regulaci poplatky by se během spořícího cyklu nesměly měnit. Jak se s tím vyrovnají samotné spořitelny, není zatím jasné.

Veškeré zdražování zdůvodňovaly rostoucími provozními náklady, například za zvýšené ceny energií či za platy zaměstnanců. Podle nich z vyšších poplatků musí hradit i další ekonomické náklady - na vyrovnávání vyšších úroků na starých smlouvách. O době, kdy byly úroky na mezibankovním trhu výrazně vyšší, již taktně mlčí