Není pochyb o tom, že se světová ekonomika řítí do propasti. A nemálo na tom, zároveň při tom ještě láme rekordy. Dokladem toho se minulý týden stala zveřejněná statistika o americké inflaci. Vyplynulo z ní, že americké velkoobchodní ceny v říjnu poklesly o 1,6%, což představuje jejich největší propad v historii - přesněji řečeno od roku 1947, kdy začaly být statisticky sledovány. Pokles cen byl způsoben globálním ochlazením ekonomik, které s sebou přineslo celosvětový pokles poptávky po energetických surovinách a následně i jejich zlevnění. Například ceny pohonných hmot v USA v jen říjnu zlevnily o neuvěřitelných 21,1 procent. Je ještě příliš brzy na závažné soudy, ale tato data se zdají potvrzovat názor, že podoba světové ekonomiky se radikálně mění. Nejde jen o to, že recese je pro mnohé země zřejmě nevyhnutelná, ale především se mění její podoba. Stačí letmý pohledu do dějin abychom si všimli, že ve 20. století prošel svět na ekonomickém poli jednou velkou proměnou. Hospodářský cyklus, tedy střídání fází růstu a poklesu ekonomik, je jev, který existoval vždy a zřejmě i existovat bude a dodnes jej nikdo nedokázal uspokojivě vysvětlit. Až do 50. let probíhal zjednodušeně řečeno - tak, že po několik let vždy rostlo HDP a rostla i inflace, poté došlo k obratu a HDP společně s inflací opět klesalo. V 70. letech došlo k historickému zvratu a charakter ekonomik se změnil. V období poklesu HDP nedocházelo k utlumování inflace, ale naopak k jejímu růstu, čímž tu byly hned dva problémy naráz. A nyní, po třiceti letech, na počátku 21. století, se zdá, že historie se vrací. Mohutný propad ekonomik po celém světě je spojen i s výrazným poklesem inflace. To má dalekosáhlé důsledky. Centrální banky totiž mají v boji proti recesi mnohem volnější ruce než dříve: Mohou snižovat úrokové míry, čímž zlevňují úvěry a podporují podnikání i nakupování na úvěr, a nemusí se tak jako dříve obávat, že zvýšené nákupy vyvolají zdražování, tedy inflaci. Právě naopak: objevily se již spekulace, že inflace v nejrůznějších zemí může klesat tak silně, až dosáhne záporných čísel, tedy tzv. deflace, kdy ceny v čase nerostou, ale klesají, a peníze neztrácí svou hodnotu, ale naopak ji získávají. Centrální banky se tedy snaží této nové situace využít a snižování úrokových sazeb neustává. Například americká centrální banka Fed již snížila náklady půjčování od počátku tohoto roku desetkrát na dnešní čtyřicetileté minimum (2%), přičemž naposledy tak udělala právě v uplynulém týdnu. Přitom se očekává, že bude ještě pokračovat. Ve stejných dnech přistoupila k tomuto kroku i Britská centrální banka (BOE) a sérii završila Evropská centrální banka (ECB). Od České národní banky se očekává, že se k témuž odhodlá již na konci listopadu. Snad jediní, kdo současný skličující stav celosvětové ekonomiky vítají, jsou vlastníci dluhopisů. Vysoká inflace totiž eroduje hodnotu dluhopisů, naopak při jejím snižování získávají na ceně. A tak v souladu se zahraničním i domácím snižováním inflace i ceny českých dluhopisů až do poloviny minulého dne prudce rostly a až k historickým maximům. Ale zvláštní zvraty prožívá i náš finanční trh. Ve čtvrtek Český statistický úřad zveřejnil údaje o indexu spotřebitelských cen (inflaci) za říjen, který stagnoval na 0.0%. Ačkoliv ještě před několika měsíci by stagnace byla považována ze velký úspěch, trh po nedávné zkušenosti s extrémním americkým poklesem inflace očekával i v ČR pokles dokonce pod nulu a zveřejněné údaje si vyložil jako špatné. V okamžité reakci ceny dluhopisů začaly klesat stejně rychle, jako předtím rostly. Aby nebylo špatných zpráv málo, proběhla vzápětí nato aukce patnáctiletého státního dluhopisu. Protože podmínky na trhu byly v první polovině týdne výborné, investoři vyvinuli na ministerstvo financí značný tlak a vynutili si kvůli své vysoké poptávce navýšení objemu dluhopisů v aukci ze 3 na 5 mld Kč. Nečekaná změna podmínek však nakonec překvapivě způsobila, že aukce byla jen stěží upsána.