Finanční trhy dnes přeorientovaly svou pozornost od víkendového referenda na reformu veřejných financí. Tou se totiž dnes zabývala vláda. Konečné rozhodnutí se ale očekává až v pondělí. Horečná jednání tak právě nyní dosáhnou nejvyšších obrátek. Každá politická strana se na reformě pokusí získat body. Nátlakové skupiny využijí poslední šance a začnou hrozit stávkami a zhroucením jednotlivých odvětví ekonomiky. Opozice vedle toho vystupňuje ostrou kritiku vlády. To vše by mohlo vést v následujících dnech i týdnech v tom nejhorším případě ke zvýšené politické nestabilitě. Klíčové přitom bude, jak se vládní politici k celému vyjednávání o reformě postaví. Pokud by politici přistoupili na nátlakovou hru a pravidelně své protistrany strašili demisí či hlasováním o důvěře vládě, pak by se politická nestabilita mohla přenést i na finanční trhy. Pro korunu by to znamenalo prudké oslabení, protože politická nestabilita by vyvolala v zahraničních investorech obavy o další vývoj země. Zahraniční investoři by své finanční prostředky potom raději umístili v politicky klidnější zemi a čekali na to, jak se situace vyvine. Odtok kapitálu by se projevil ve zvýšené nabídce korun na devizovém trhu, díky čemuž by mohla koruna po delší době otestovat hladiny kolem 32,00 CZK/EUR. Odtok kapitálu by se ale negativně projevil i v cenách dluhopisů a akcií. Tento katastrofický scénář se ale snad neuskuteční. Nic z toho nemusí nastat, pokud všichni politici přistoupí k reformě jako k nutnému zlu a nenechají problém dojít tak daleko, aby finanční trhy nabyly dojmu, že kvůli reformě padne vláda. Reforma je totiž v současnosti nutností a vyhrocování problémů je zbytečné. Bez reformy bychom totiž asi nikdy nepřijali euro. Navíc by nám hrozilo i to, že jednou státní finance zcela zkolabují, protože bez reformy se státní dluh bude nabalovat jako sněhová koule a v budoucnu si vyžádá drastická řešení. Možná se dnes někomu zdá reforma příliš tvrdá, ale z makroekonomického hlediska je reforma spíš měkčí než tvrdší. Jeden z hlavních cílů reformy, kterým je splnění Maastrichtských kritérii, totiž zůstává stále v nedohlednu. Vláda bohužel ve své reformě nikde nemluví o dosažení deficitu veřejných rozpočtů ve výši 3% HDP, ale namísto toho mluví o tom, že v roce 2006 se jí podaří stlačit deficit na 4% HDP. To je přitom pro přijetí eura nedostatečné. I po odsouhlasení reformy tak jako první možný termín přijetí eura připadá v úvahu až rok 2008. To by ale musela vláda pokračovat v nastoleném trendu i v letech následujících po roce 2006. Kromě toho pro přijetí eura musí být splněny i další podmínky. Realističtější se proto zdá být až rok 2010. Tou dobou by ale již některé okolní kandidátské země rády euro dávno používaly. Vladimír Pikora