Situace na devizovém trhu je dnes v porovnání s předchozími dny poněkud stabilizovanější. Pravděpodobně spontánní korekce stlačila kurz k poněkud slabším hodnotám, což výrazně nahrává do karet České národní bance (ČNB). Ačkoliv se na trhu mezi investory objevily spekulace, že za tímto mírným oslabením stojí právě ČNB, která údajně prostřednictvím londýnských bank skrytě intervenuje na trhu, nepovažujeme tyto spekulace za příliš pravděpodobné. Spíše současnou situaci chápeme jako určitý oddechový čas vyčerpaného devizového trhu, který nedokázal v minulých dnech korunu dotlačit k úspěšnému prolomení magické hranice 30 korun za euro. Dobře si dnes nevede ani český trh dluhopisů, který byl výrazně zklamán včerejším prohlášením člena bankovní rady ČNB P. Racochy, který řekl, že nepovažuje snižování úrokových sazeb ve snaze změkčit měnové podmínky a vykompenzovat tak dopad silné koruny na ekonomiku za vhodné. Přitom toto vyjádření nelze považovat za nikterak překvapivé. Svět již překonal recesi (pokud mírné globální zpomalení bylo možno vůbec za recesi považovat) a nyní se již dostal do stavu, kdy jednotlivé centrální banky uvažují o zvyšování úrokových sazeb ve snaze zabránit přehřátí ekonomik a utlumit v zárodku případné inflační tlaky. Tomuto trendu se nevyhne v druhé polovině letošního roku ani Česká republika. První vlaštovky přišly včera pozdě večer našeho času z USA, kde panel nezávislých ekonomů otevřeně vyzval americkou centrální banku Fed, aby zvýšil sazby. V opačném případě by totiž podle jejich názoru hrozil nárůst inflace. Úrokové sazby v USA jsou na čtyřicetiletém minimu a jejich výše 1,75 je v reálném vyjádření (tedy očištěna o inflaci) dokonce záporná. Že jejich obavy nemusí být zcela plané potvrzují dnešní statistiky. Průmyslová výroba se totiž v USA v březnu meziměsíčně zvýšila o 0,7%, nejvíce od května 2000, a překonala tak průměrná očekávání trhu na růst o "pouhých" 0,6%.