Ceny, které denně platíme, jsou obvykle tržní. To znamená, že jsou dány nabídkou a poptávkou. Tyto ceny však mohou nabývat podoby, která se centrálním autoritám (vládám, centrálním bankám atd.) nemusí líbit. Tyto ceny mohou být totiž příliš vysoké nebo naopak příliš nízké. Někdy jsou zase nestálé (volatilní). To se nemusí autoritám líbit. Autority proto občas na trh vstoupí, aby ovlivnily nabídku či poptávku a tak posunuly cenu do mezí, která je podle jejich mínění správná či pro ekonomiku vhodná. Pokud se na finančních trzích mluví o intervenci, má se na mysli zásah centrální banky na devizovém trhu. Cenou je zde měnový kurz. Centrální banka totiž mnohdy využívá měnový kurz jako nástroj měnové politiky, kdy skrze něj například ovlivňuje inflaci. Měnový kurz totiž ovlivňuje ceny dováženého zboží. Pokud dovážíme pomeranče, pak při posílení koruny o 1% budeme kupovat ty samé pomeranče o 1% levněji, což se samozřejmě odrazí v inflaci. Z pohledu inflace je proto pro centrální banku dobré držet kurz co nejsilnější. Centrální banka však obvykle neusiluje jen o nízkou inflaci, ale i o celkový stav ekonomiky. Posilující měna sice povede k levným importům, které budou snižovat inflaci, na druhou stranu také povedou k prodražování exportů, což se odrazí v tom, že domácí výrobci nebudou schopni s vysokou cenou obstát na zahraničních trzích a budou krachovat, což se projeví na hospodářském růstu, nezaměstnanosti a následně opět i v inflaci. Centrální banka proto usiluje, aby kurz ani moc neposiloval, ani moc neoslaboval. Stanoví si proto pásma, která jsou obvykle tajná, a v nich nechá kurz volně pohybovat. Pokud jsou tato pásma tržním kurzem proražena, nastupuje na řadu intervence. Devizová intervence spočívá v tom, že centrální banka začne nakupovat či prodávat domácí měnu. V praxi to znamená, že banka nabídne na prodej či nákup velké množství domácí měny za cenu, která se bance zdá přijatelná. Tržní cena tak náhle zažije šok, když se 1 euro po mnoho dnů prodává v pásmu 33,40 33,50 korun a náhle se začne prodávat kolem 33,70. Pokud je měnový kurz příliš slabý, pak se centrální banka snaží měnu posílit, což znamená, že začne domácí měnu na devizovém trhu nakupovat a uměle tak po ni zvyšuje poptávku. Pokud je měnový kurz naopak příliš silný, vše funguje obráceně. Centrální banka začne měnu prodávat. Kromě toho, že se kurz potom skutečně změní, má intervence i další makroekonomické důsledky. Patří sem zejména změna množství peněz v ekonomice (statisticky zachycovaných agregátem M2). Zvýšení nabídky peněz je vyvoláno prodejem domácí měny (snahou o oslabení) a obráceně. Změna nabídky peněz pak vede ke změně cenové hladiny. Poslední intervence u nás proběhla v polovině října, kdy centrální banka považovala kurz koruny za příliš silný. Když koruna posílila až na úroveň 33.25 CZK/EUR. Začala nakupovat koruny za eura. Odhaduje se, že tehdy prodala ve dvou vlnách kolem 300 milionů eur. Tento zásah vedl k tomu, že během několika minut koruna oslabila až na 33,79 CZK/EUR. Intervence však obvykle nemívají dlouhodobý dopad, protože trh je obvykle silnější než centrální autorita a dotlačí kurz tam, kde ho chce mít. I tato intervence tak dopadla. Již za několik dní koruna prorazila úroveň 33,50 CZK/EUR, kterou centrální banka označila za již silnou. Intervence nejsou doménou jenom rozvojových trhů, kde by se dala očekávat vysoká nedokonalost devizového trhu. Intervence můžeme vidět téměř všude. V posledních měsících zejména v Japonsku, kde Japonsko střeží úroveň dolaru k jenu jako jeden ze základních nástrojů hospodářského růstu. Japonská ekonomika je velice exportně totiž závislá na USA a silný jen je pak velkou výhodou pro ostatní konkurenty. Závěrem se dá tedy říci, že devizová intervence je netržním nástrojem, o jehož dlouhodobém dopadu se dá směle diskutovat, i tak je však používán ve všech tržních ekonomikách.