Česká republika chce prodávat svůj podíl v Českém Telekomu. V této souvislosti se nabízí otázka: Bude privatizace průhledná a transparentní? Získá z ní stát do svého rozpočtu dostatek finančních prostředků? Jaká bude privatizace dalších významných státních podniků? A nebudou privatizaci provázet zpochybňování a podezření z korupce a střetu zájmů?

ON-LINE rozhovor na téma tohoto článku s Ing. Janem Schiesserem, hlavním analytikem ATLANTIK FT,  který se uskuteční ve čtvrtek, 18. 11. 2004 od 13-14 hodin. Své otázky však můžete pokládat již dnes na stránce On-line rozhovoru zde

Pro privatizaci se vládě nabízí v zásadě 2 základní postupy.

1. Přímý prodej 1 zájemci prostřednictvím výběrového řízení

2. Privatizace společnosti přes kapitálový trh

Nutno říci, že každá z uvedených variant má své výhody i nevýhody, přesto byla všemi vládami volena do současné doby metoda přímého prodeje 1 zájemci (či konsorciu zájemců). Na nejbližším zasedání vlády, má však kabinet možnost rozhodnout o privatizaci přes kapitálový trh první české společnosti Českého Telekomu.

Přímý prodej, je skutečně tak výhodný?

Ačkoliv se může zdát, že právě přímý prodej dává vládě větší možnost vyjednat vyšší cenu a navíc si vyjednat jistý vliv na budoucí fungování společnosti prostřednictvím smluvních ujednání s investorem, často tomu tak není. V našich právních podmínkách je jen velmi těžké a komplikované vymoci kompletní plnění smluvních podmínek ze strany investorů. Pokud se podniku nedaří, nemůže udržet vysokou zaměstnanost, přesto že se k tomu před tím smluvně zavázal. Pokud jsou jeho dodavatelé drazí, nemůže nikdo vyžadovat, aby si společnost nehledala dodavatele levnějšího. K opaku ho může jen těžko něco nutit.

Zdroj: Atlantik FT

Navíc hlavním cílem podnikatele je vytvářet zisk, v čemž mu nemůže bránit ani státu prostřednictvím smluvních ujednání při privatizaci. Velkou nevýhodou je též časová náročnost procesu privatizace.

Privatizace společností přes kapitálový trh standardně funguje u mnoha okolních zemí a je často využívána. Proč by se právě nyní, kdy se připravuje privatizace některých významných českých podniků, nemohl tento způsob privatizace využít i u nás? A jsou v našem prostředí k tomu vhodné podmínky?

Chcete zbohatnout? Chcete vyhrát hodnotné ceny? Chcete se pobavit a poučit?  Vše záleží jen na vašich schopnostech! Vyzkoušejte si obchodování na skutečné burze!! Výsledek bude stát za to.

Může být privatizace přes kapitálový trh výhodná?

Hlavními výhodami privatizace přes kapitálový trh je nejen rychlost, a dostatečný výnos ale také transparentnost. Tato metoda v podstatě odstraňuje možnosti i podezření z korupce a nadržování ze strany státu a jeho úředníků, snižuje tlaky zájmových skupin a neexistuje riziko žalob ze strany neúspěšných zájemců.

Důležitým argumentem je také možnost zachování kontroly státu v privatizovaném podniku. S výjimkou Českého Telekomu by totiž stát mohl prodat pouze menšinové podíly a sám si zachovat v privatizovaných podnicích většinu (viz. tabulka). To by mu umožnilo získat nejen významné prostředky z privatizace, ale současně dál tyto podniky řídit a kontrolovat.

Privatizace přes kapitálový trh navíc významně podpoří český kapitálový trh. Penzijní, investiční fondy i domácnosti budou mít možnost investovat na domácím trhu a dosahovat zde požadované výnosy. Jejich investice tak nebudou směřovat ve velké části do zahraničních akcií a podporovat tak výnosy zahraničních investičních společností a zahraničních firem.

Z tabulky je zřejmé, že pokud by stát privatizoval své podíly prostřednictvím kapitálového trhu, mohl by během 2 let získat až 100 mld. Kč. V případě rychlého rozhodnutí o prodeji 51 % podílu v Českém Telekomu a 17,5 % podílu v ČEZ by z oněch 100 mld. mohl inkasovat 85 mld. již v první polovině příštího roku!

Co udělá stát s privatizačními výnosy? Projí je, nebo proinvestuje?

Výše příjmů státu je poměrně vysoká. Důležitější otázkou však je, jak stát s těmito příjmy naloží. Z minulosti známe případy, kdy stát prostředky z privatizace zahrnul do svého rozpočtu a jednoduše je prohospodařil. Ani tolik zmiňované použití privatizačních příjmů na jednorázové snížení státního dluhu není šťastným řešením.

Důvodem je, že se v průběhu 1 či 2 let jednorázově sníží schodek státního rozpočtu, nebo celkové zadlužení státního rozpočtu, tím se však sníží vůle a motivace vlády k hlubší reformě veřejných financí a úspor v sociálním systému, které jsou velmi nutné pro dlouhodobou stabilitu státního rozpočtu. Optimální by bylo získané prostředky investovat prostřednictvím státního rozpočtu nebo fondu infrastruktury do významných a strategických staveb, jako dálnice, železniční koridory apod. nebo peníze uložit do zvláštního důchodového fondu, ze kterého by se hradil rozjezd penzijní reformy.