Statistika dnes přinesla dvojí velké překvapení. Prvním překvapením se staly údaje o vývoji cen v průmyslu. V prosinci poklesl index průmyslových cen v meziročním srovnání o vysokých 0,7%, a tak ceny neporušily klesající trend již po jedenáctý měsíc v řadě. Ačkoliv mírný pokles se všeobecně očekával, tak prudký propad skutečně překvapil. Hlavním důvodem poklesu se tentokrát staly padající ceny u rafinérského zpracování ropy a v potravinářství. Naplňují se tak obavy, že nejen v průmyslu, ale v celé české ekonomice budeme po určitý čas svědkem deflace, tedy nikoli růstu, ale naopak poklesu cen. Deflace přitom není pro ekonomiku nikterak prospěšná. Zabránit by jí mohla už jen jiná nepříjemnost, a to prudký nárůst cen benzínu. Druhým překvapením se vedle průmyslových cen stala i sama průmyslová výroba. Průmyslová produkce totiž v listopadu v meziročním srovnání vzrostla o 4,4%, ovšem skutečná výkonnost v průmyslu se nám ukáže, teprve když toto číslo očistíme o počet pracovních dní v daném měsíci. Pak dojdeme k růstu dokonce o 6,6%. Tak vysoký nárůst málokdo očekával. Vyšší produkce je zároveň spojena i s růstem produktivity práce. Je to zejména silná koruna, která nutí podniky k vyšší efektivitě, racionalizaci výroby a propouštění. Zatímco reálné mzdy v průmyslu vzrostly o 3,3%, produktivita práce se zvýšila dokonce o 10,6%. Ačkoliv obě statistiky byly velmi překvapivé, na finanční trh měly jen pramalý dopad. Koruna se stále potácí kolem svého jedenáctiměsíčního minima a má již jen krůček k psychologické bariéře 32 korun za euro. Dobré zprávy z průmyslu sice její propad pro úterní den pozastavily, ale zřejmě ne na dlouho. Řada spekulantů si již vsadila na to, že 32 korun za euro bude pokořeno a chtějí na této úrovni kurz vidět. To je samo o sobě dostatečně silným důvodem pro to, aby koruna po krátké pauze již brzy opět zamířila směrem k slabším hodnotám. Zajímavé je, že volbu prezidenta republiky ponechává finanční trh zcela bez povšimnutí. Ať již volba dopadne jakkoliv, pro kurz koruny půjde jen o okrajovou zprávu, protože prezident má snad jen kromě jmenování bankovní rady České národní banky zcela minimální možnosti, jak ekonomiku ovlivnit. Pokud tedy volby nepřerostou v politickou krizi jako například rozpad vládní koalice, budou z hlediska trhů téměř bezvýznamné.