Kromě volného pohybu  kapitálu, zboží a služeb patří volný pohyb osob k základním svobodám Evropské unie. Česká republika se stane členem Evropské unie již 1. května. Budeme skutečně plnoprávným členem?

Omezení volného pohybu osob

Při jednáních o vstupu České republiky a dalších kandidátských zemí do EU prosadilo Německo společně s Rakouskem asi nejkontroverznější omezení pro nové kandidátské země, které přímo omezuje jednu z  důležitých svobod na kterých stojí existence EU. Máme na mysli omezení volného pohybu osob v souvislosti s volným přístupem na pracovní trh. Právě Německo a Rakousko se cítí přijetím nových zemí do EU nejvíce ohroženy přílivem levných pracovních sil.

Následně se k omezení připojily další země. Základní doba, po kterou je možno omezení uplatňovat, je 2 roky. Země, které budou i po této době chtít omezení zachovat, mohou omezení prodloužit o další 3 roky. A kdyby ani to nestačilo, mohou použít argumentu vážného ohrožení svého trhu práce a zachovat omezení ještě dva roky, tedy celkově mohou bránit volnému pohybu českých pracovníků sedm let. Je otázka jestli v souvislosti s omezováním volného pohybu osob - přístupu k zaměstnání, nedochází ke vzniku plnoprávního a neplnoprávného členství v EU, ve smyslu: některé země jsou si rovné, jiné si jsou rovnější.

Kde budeme moci bez omezení pracovat?

Po ukončení přístupových jednání o vstupu kandidátských zemí do EU téměř třetina všech členských zemí EU oznámila, že nehodlá uplatňovat žádná přechodná období pro omezení zaměstnávání občanů z nových členských zemí. Mezi těmito zeměmi, které slíbily neuplatňovat žádná omezení, bylo již od počátku Nizozemsko, Švédsko, Dánsko, Irsko a Velká Británie. Nedávno však Dánsko, Švédsko i Nizozemsko oznámily, že hodlají využít přechodných opatření navzdory svým původním slibům. Jedinými zeměmi, které nevyužijí omezení přístupu na své pracovní trhy jsou tedy jen Irsko a Velká Británie.

Je třeba omezení volného přístupu k zaměstnání?

Studie renomovaných institucí, zabývajících se touto problematikou odhadují, že bezprostředně po rozšíření by do starých členských zemí EU zamířilo pouze 335 000 osob z přistupujících zemí ročně. Do deseti let by se pak tento počet postupně snížil na 100 000 osob ročně. Asi 220 000 osob z celkového počtu migrujících osob by zamířilo do Německa. Relativně velké množství pracovníků by též zamířilo do Rakouska. Právě tyto dvě země se nejvíce zasazovaly o přechodná období, která by omezila právě zaměstnávání občanů nových členských zemí.

Neodůvodněné obavy z masového přílivu levných pracovních sil jsou vyvolávány především ve veřejnosti členských zemích EU. Obavy ze ztráty zaměstnání a z rostoucí nezaměstnanosti po vstupu do EU, jsou především v Rakousku a Německu všudypřítomné. Není překvapením,  že právě obavy obyvatel z nezaměstnanosti využívá politická reprezentace téměř ve všech členských zemích s výjimkou Velké Británie a Irska. Je zvláštní, že organizace která by měla své členské země ve všech ohledech spojovat je některými svými opatřeními spíše rozděluje.

Již v roce 1986 byli na nově přistupující členy, kterými bylo Španělsko a Portugalsko z podnětu Francie uvaleny podobná omezení proti volnému zaměstnávání občanů těchto zemí. Tehdy to byla právě Francie, jejíž politická reprezentace i veřejnost se nejvíce obávala obrovského přílivu zaměstnanců. Nutno dodat, že tyto obavy se nijak nepotvrdily a žádný příliv levných zaměstnanců do Francie ani do jiné země se nekonal.

Hrozí zneužívání štědrých sociálních systémů?

Problémem však není jenom volný přístup k zaměstnání, ale také zneužívání štědrých sociálních systémů v zemích EU, na které mají za splnění podmínek nově příchozí zaměstnanci nárok v případě ztráty zaměstnání, nemoci apod. Tyto vysoké sociální podpory a dávky mohou působit jako magnet na mnohem chudší občany přistupujících zemí. Členské země se proto snaží zpřísnit přístup k sociálním dávkám pro občany nových členů. Toto řešení však jistě není optimální a může být až za hranicí diskriminace, a tudíž být i v rozporu s evropskou legislativou. Proti opatřením omezující přístup k sociálním dávkám se tak v budoucnu jistě uplatní mnoho žalob u Evropského soudního dvora.

Zajímavá je jedna věta, která v souvislosti s omezením volného pohybu osob zazněla - Evropa by se neměla bát lidí, kteří chtějí pracovat, ale lidí, kteří pracovat nechtějí.

Průměrná mzda ve vybraných Evropských státech, dle parity kupní síly v Kč.