Ekonomickou událostí číslo jedna dnešního dne jsou potíže Union banky. Ačkoliv tato událost je z hlediska bankovnictví nepochybně významná, její dopad na finanční trh ani na ekonomiku jako celek nebude fatální. Především banka byla v poslední době zaměřená primárně na retailovou klientelu. Ačkoliv v prvním období po vzniku byla značně provázána s velkými podniky zejména ze severomoravského regionu, v poslední době již tato provázanost byla podstatně menší. Odtud plyne, že pád banky nebude mít dominový efekt například na významné velké podniky. Namísto toho největší díl nákladů ponesou drobní střadatelé. Ti jednak budou mít na několik měsíců úspory zcela zmraženy, jednak poté, co jim bude vyplaceno pojistné, ztratí minimálně 10% svých úspor. Ačkoliv ztráta těchto drobných střadatelů je extrémně nepříjemná z osobního hlediska, z makroekonomického pohledu nebude mít na hospodářství zásadní či okamžitý dopad. Jiná otázka je ale dlouhodobý dopad aféry na psychiku lidí a potažmo celou ekonomiku. Důvěra ve finanční trh a bankovnictví jako takové je v České republice extrémně nízká. Lidé mají stále na paměti problémy například řady investičních fondů v 90. letech. Tato důvěra se po aféře Union banka ještě sníží. Ekonomické ztráty tohoto typu ale nyní nelze vyčíslit. Je téměř jisté, že institucí, na kterou se nyní snese největší sprška stížností, bude Česká národní banka (ČNB). Největší díl obvinění bude téměř jistě přicházet z politických kruhů, které se pokusí aféru využít jako nástroj k ovlivnění mínění voličů. ČNB sice možná mohla zasáhnout dříve, otázkou však je, zda by to bylo účelné. Pro Union banku se dlouhodobě hledal strategický partner. To však bylo extrémně obtížné, protože o nemocnou banku neměl žádný strategický partner zájem. Kdyby ČNB rovnou napumpovala do banky peníze, aby ji zachránila, pak by ve skutečnosti vydávala prostředky všech daňových poplatníků a stejně by tím možná bance nepomohla. Agónie banky by se jen protahovala - banka by se snažila získané peníze rozpůjčovat více klientům a když by poté opožděně přišel její konec, ještě více subjektů by tím bylo postiženo. Vklady klientů jsou ale pojištěny a toto pojistné bude vyplaceno z fondu, do kterého přispívají všechny banky. Kdyby stát bance pomohl již dříve prostředky ze státní pokladny, museli by následně tuto pomoc splácet všichni daňoví poplatníci a ne bankovní sektor.