Pro Českou republiku je velkým štěstím, že ji zahraniční investoři dosud nevnímají jako politicky nestabilní zemi. To se potvrdilo například při loňských parlamentních volbách, kdy finanční trhy prakticky nijak nezareagovaly na volební výsledky. Proto oznámení premiéra Špidly, že vláda požádá sněmovnu o vyslovení důvěry, prozatím investoři a hráči na finančním trhu vzali spíše chladně. Kurz koruny na zprávy prozatím nikterak nereagoval. Co však dosud není, může ještě přijít v nedaleké budoucnosti. Letmý pohled na českou politickou scénu naznačuje, že možná právě začalo období určité nestability. Pokud by nestabilita měla trvat po delší dobu, mohla by v konečném důsledku ovlivnit i finanční trh. V současnosti jsou dvě možnosti: buď vládě nebude vyslovena důvěra, anebo sice důvěru získá, ale zřejmě jen velmi těsně. Ani jedna možnost není z hlediska finančních trhů příliš optimistická. Situace, kdy vláda důvěru nezíská, je velmi reálná. Spory uvnitř ČSSD se totiž již velmi vyhrotily a někteří poslanci ČSSD by se mohli pokusit smetením vlády odstranit z vedení strany premiéra Špidlu. V takovém případě by byl na tahu novopečený prezident V. Klaus, kterému by připadl úkol pověřit osobu podle svého výběru sestavením nové vlády. Za současného rozložení politických sil zdaleka není jasné, jak silnou podporu by tato nová vláda získala pravděpodobně by se opět pohybovala jen na hranici podpory. Ovšem situace zůstane napjatá i v okamžiku, kdy současná vláda důvěru získá. Pokud se tak stane, zřejmě to bude jen díky toleranci (nikoliv aktivní podpoře) ostatních stran a zůstane jen otázkou času, kdy se situace vyhrotí nanovo. Dopady politické krize se budou lišit z krátkodobého a dlouhodobého pohledu. Ať již hlasování o důvěře dopadne jakkoliv, nejasná politická situace pravděpodobně nebude mít na finanční trh okamžitý výrazný vliv. Česká ekonomika je prozatím v zahraničí chápána jako příliš stabilní na to, aby jedna byť předčasná výměna vlády podstatně změnila náhled zahraničních investorů na naše hospodářství. Nedomníváme se, že by v důsledku politických tahanic mohl kurz koruny oslabit až nad 32 korun za euro. Ovšem z dlouhodobějšího pohledu je situace odlišná a bude mít na ekonomiku pravděpodobně klíčový dopad. Stávající i případná nová vláda budou pravděpodobně příliš slabé na to, aby si mohly dovolit prosadit kontroverzní témata. Jedním z nejkontroverznějších témat je přitom reforma veřejných financí. Ostatně je to právě pohled na reformu veřejných financí, co samo o sobě štěpí Sociální demokracii na dvě frakce. Je tedy téměř jisté, že reformy financí se v tomto roce již nedočkáme. V roce příštím zřejmě také nebude uskutečněna, protože jakákoliv vláda nadále zůstane slabá. Navíc se budou blížit regulérní parlamentní volby, a před těmi se žádné vládě nebude chtít pokoušet trpělivost voličů nepopulárními opatřeními. Z toho plyne zcela zásadní poznatek: Díky nezreformovaným veřejným financím se nám nepodaří včas splnit Maastrichtská kritéria a zároveň s tím se i odsouvá okamžik, kdy česká ekonomika bude schopna přijmout euro. Ve světle posledních událostí se tak zvyšuje pravděpodobnost, že se eura nedočkáme před rokem 2011. To pro české exportéry znamená, že budou vystaveni kursovému riziku ještě o několik let déle, než si dnes přejí