Rozvoj užívání platebních karet přináší další novinky, které nám mají zpříjemnit jejich užívání, a tím udržet a zvýšit zájem o jejich vydávání.
Změny se týkají jak designu, tak způsobů autorizace. Některé technologie upadnou v zapomnění, některé mohou zvednout vlnu zájmu.
Děti na kartě
Předchůdkyně dnešních plastových platebních karet byly z plechu i tvrdého papíru. O té době se rozhodně nedá mluvit jako o počítačovém věku, a tak by asi někoho ztěží napadlo, že si bude moci určovat, jak bude jeho karta vypadat.
V dubnu 2004 však asociace VISA ohlásila, že ve spolupráci s firmou Serverside Graphic vyvinula produkt, který klientům umožní navrhnout si pro svou platební kartu vlastní grafické provedení. Otázkou je, kdy tato vymoženost zasáhne i ČR - aby to bylo možné, musí členská banka implementovat příslušnou technologii.
No, možná není daleko okamžik, kdy se místo v peněžence ocitnou fotky dětí na platební kartě. Každopádně bude při návrhu třeba počítat i s nevhodnými poznámkami personálu. Domácí mazlíček se tudíž jeví jako daleko vhodnější volba. Je jen s podivem, že se toho ještě nevyužilo při prezidentské kampani v USA.
Na stránkách asociace (www.visa.com/personalcard) najdete několik ukázek a tohle jsou dvě z nich.
Obdélníky NE
Zavádění čipů jako standardu pro platební karty otevírá dosud netušené možnosti, co se týče tvaru tohoto tradičního platebního prostředku. Zdají se vám obdélníky nudné, stačí mít tu správně odvážnou banku.
Např. Royal Bank of Scotland či Bank Internasional Indonesia nabízejí svým klientům mc2 card (MasterCard), která se obešla bez jednoho rohu, respektive jej zaoblila.
Autorizace 100krát jinak.
To, že klasické podpisy či zadávání PINu nebudou nepřekonatelnými prostředky k autorizaci transakce, nikdo nepochybuje.
V Japonsku (společnost JCB) se experimentuje s autentizací držitele karty pomocí otisku prstu při platbě prostřednictvím mobilního telefonu. Mobil je samozřejmě speciální - má zabudovaný skener.
Již ozkoušená je autorizace internetové platby s použitím čipové karty. Po vložení do malé čtečky a po zadání klasického PINu je držiteli vygenerováno jednorázové heslo, které pak zadá a odešle prostřednictvím počítače.
Naproti tomu s hlasovou autorizací karetní platby se experimentuje již poměrně dlouho. Prozatím ovšem nebyla nalezena metoda s přijatelnou mírou chybovosti. Kdo ví, jak tomu bude v budoucnu..
Jisté však je, že doba, kdy k načtení dat z karty nebude potřeba její fyzické odevzdání obsluze, již začala. Příkladem může být systém PayPass (MasterCard), kdy se údaje z karty načtou pouhým přiblížením ke čtečce (následné zadání PINu je samozřejmostí). Obdobné technologie zkouší i další asociace.
Jejich plošným zavedením by se naskytlo nepřeberné množství možností pro řešení tvaru, vzhledu nebo formy platebních karet, a dalo by se tak vyhovět touze klientů po jedinečnosti produktu.
A tak nezbývá než se zeptat: "Jakou kartu byste chtěli vy?"
